Všechno jednou pomine.
A i my se z tohoto světa ztratíme.
Tak proč nad tím, co ještě nemáme, tolik šílíme?
Toužíme.
No a když to pak máme, tak si toho nevážíme.
A když to ztratíme, tak jsme nešťastní
a nebo naštvaní.
Ale jednoho krásného dne přijdeme i o ten život vlastní.
Proti smrti těla jsme bezbranní.
Všechno, všecičko je nám na tomto světě propůjčený
a proto buďme za vše vděční,
k sobě milí a přátelští,
ne zarputile sobecští a směšní.
Radujme se ze života a vychutnávejme si ten čas dnešní,
Jakoby to byla ta krásná chvilka vánoční.
Zdroj: Honza Volf: Co srdce potřebuje, sbírka básní 2005