Online verze známých anglických novin The Economist přišla před nedávnem s
velmi zajímavou aktivitou. Jedná se o veřejnou debatu k různým velmi palčivým
problémům týkajícím se vzdělávání. Použitá forma má dlouhou tradici vyvinutou
diskusním klubem na Oxfordu. Předem se přesně naformuluje určité tvrzení, o
jehož platnosti pak účastníci diskutují a hlasováním vyjádří svůj souhlas či
nesouhlas. Každý tábor má pečlivě vybraného hlavního mluvčího. Celou diskusi
řídí moderátor, jímž je v tomto případě některý z redaktorů novin.
Dnes se blíže podíváme na první ze série těchto debat. Uskutečnila se koncem
října s tímto kontroverzním tvrzením: „Soustavné vybavování škol moderními
technologiemi a digitálními výukovými materiály má zanedbatelný vliv na kvalitu
vzdělání.“
Mluvčím tábora zastánců tohoto tvrzení byl Sir John Daniel - president
Commonwealth of Learning (mezinárodní organizace podporující školství bývalých
britských kolonií), držitel mnoha čestných doktorátů a profesur, odborník na
vzdělávací technologie, který byl za svou činnost v tomto oboru roku 1994
královnou povýšen do šlechtického stavu.
Ve svém zdůvodnění s odvoláním na aktuální britské studie uvádí, že počet
učitelů schopných efektivně technologie ve výuce použít je příliš malý.
Technologie jsou podle něj příliš často uplatňovány nevhodně způsobem, který
spíše připomíná tradiční výrobní postupy. V Británii je toto právě teď velmi
aktuálním tématem, neboť se ukazuje, že většina z plošně do škol dodaných
interaktivních tabulí není správně využita. Platí to zvláště o školách
středních. Děti se na ně většinou jen dívají, a možnosti interaktivity tak
zůstávají nevyužity.
Sir John závěrem svého příspěvku zdůrazňuje, že jeho cílem není přestat
technologie používat, nýbrž pohnout veřejným míněním natolik, aby vzniklý tlak
pomohl změnit podmínky, v nichž jsou vzdělávací technologie implementovány. Že
to je možné dokládá příkladem britské distanční Open University, která dokázala
vyvinout velmi úspěšný systém využití technologií a má vynikající výsledky (200
tisíc studentů za rok).
Za oponenty se vyjádřil dr. Robert Kozma, významný americký vědec z SRI
International, v minulosti vedoucí několika mezinárodních výzkumných projektů
zabývajících se využíváním vzdělávacích technologií (např. SITES M2). V poslední
době je znám též svou kritikou projektu OLPC.
Dr. Kozma taktéž připouští existenci mnoha studií, které vliv technologií na
výukové výsledky považují za mizivé, ba dokonce i takových, které ho označují za
záporný. Poukazuje na to, že většina z nich byla realizována v podmínkách, které
nedovolují zevšeobecnění (chybějící slepý výběr, kontrolní vzorek, omezené
využití technologií, odlišné od měřeného apod.). Podle jeho názoru se však stále
zvětšuje počet případů, u nichž lze pozitivní vliv technologií na výukové
výsledky prokázat.
Přitom nás odkazuje na projekt SRI SimCalc MathWorlds, který zavádí novou metodu
výuky matematiky v 7. a 8. třídách amerických škol s využitím stejnojmenného
software. Výuka je postavena na vizualizaci matematických problémů dovolující
žákům interaktivně ovládat simulace situací odpovídajících reálným. Z porovnání
výsledků žáků do programu zapojených a nezapojených jasně vyplývá, že aplikovaná
metoda byla mimořádně úspěšná. Výsledky zapojených žáků byly ve všech směrech
lepší, nejvíce pochopitelně u úloh vyžadujících schopnost komplexního řešení
problémů.
Druhým příkladem, který dr. Kozma uvádí, je Knowledge Forum vyvinuté jako
specializovaný software v první polovině 90. let na University of Toronto. Jedná
se o systém řídící spolupráci studentů na společném budování znalostí (možná
jakýsi předchůdce dnešních sociálních sítí). Kdokoli v připojené komunitě může
položit otázku a ostatní odpovídají nebo přidávají poznámky. Systém zobrazuje
strukturu reakcí všech účastníků. Učitel může klást otázky, ale spíše jen
usměrňuje vývoj diskuse. V Kanadě byl tento software použit stovkami učitelů
dějepisu, občanky, literatury, přírodních věd i matematiky. Výzkum prokázal, že
jeho uživatelé dosahovali prokazatelně lepších výsledků jak ve standardním
znalostním testu, tak při řešení problémů.
Dr. Kozma svůj příspěvek v roli oponenta uzavírá takto: „Žáci dobře připravených
učitelů pracující ve specializovaném technologiemi podporovaném prostředí a v
rámci restrukturovaných učebních plánů dosahují nejen lepších výsledků ve
standardních testech, ale mají navíc schopnosti nutné pro život v informační
společnosti a znalostní ekonomice.
Jak jste již asi sami pochopili, záměr organizátorů se tak úplně nepovedl. Oba
pánové se vlastně téměř shodli v tom, že technologie samy o sobě nejsou schopny
výukový přínos zajistit. Je tomu tak pouze v předem dobře připravených
podmínkách, v nichž hrají hlavní roli schopnosti učitele. Jediný rozdíl mezi
nimi byl v tom, že první je pesimista a druhý optimista věřící v to, že případů
vhodného využití výukových technologií bude stále přibývat.
Skoro se tomu ani nechce věřit, ale, představte si, že mezi anglicky mluvícími
zaregistrovanými a hlasujícími účastníky této online debaty převládali optimisté
v poměru 56% ku 44% pesimistů. Z čistě vědeckého pohledu není ovšem možné tento
výsledek považovat za věrohodný. Vzorek hlasujících totiž ani zde nebyl náhodný.
Debatu na internetu prostřednictvím počítače jistě sledovalo mnohem více lidí
věřících ve velké možnosti, které technologie přinášejí.
Jedno je ale docela jisté – u nás by hlasování dopadlo úplně jinak!
odkaz:
The Economist Debate Series: Education 1