Publikováno : 23.06.2008
Autor : Bořivoj Brdička
zdroj:
http://www.spomocnik.cz/index.php?id_document=2250
Dva američtí výzkumníci Cristian Pop-Eleches z Columbia University a Ofer
Malamud z University of Chicago nedávno zveřejnili studii The Effect of Computer
Use on Child Outcomes (Vliv využití počítačů na výukové výsledky dětí), která se
zabývá vyhodnocením projektu Euro 200, jež poskytuje počítače nejchudším žákům
státních škol v Rumunsku. Projekt běží již od roku 2005. Nejchudší rodiny v
rámci něj pro své děti docházející do školy získávají od rumunského ministerstva
školství 200 € poukázku na nákup počítače včetně sady výukových programů.
Do určité míry se podařilo záměr projektu naplnit. 94% příjemců si skutečně
počítač pořídilo. Zvýšila se vybavenost rumunských domácností a nezanedbatelný
byl dokonce i vliv na celkový prodej počítačů v Rumunsku. Výzkum ale ukázal, že
projekt Euro 200 má jeden zcela zásadní problém. Nepodařilo se identifikovat
žádný přínos, který pořízení počítačů mělo mít na výukové výsledky žáků. Naopak,
výsledky žáků, kteří obdrželi počítač, se z pohledu statistiky dokonce zhoršily.
Zjistilo se, že děti vlastnící počítač se dívaly méně na televizi. Zároveň se
ale též věnovaly mnohem méně přípravě do školy. Jen velmi málo z nich používalo
s počítačem dodaný výukový software. Dá se předpokládat, že většina se věnovala
ze všeho nejvíce hraní počítačových her. Důsledkem byl menší zájem o studium,
zhoršení prospěchu a u některých též problémy s chováním.
Zdá se, že rumunská vláda udělala někde chybu. Zapomněla totiž, že počítače
samotné žádný pozitivní výukový efekt nemají. Má-li se ho dosáhnout, musí být
implementace technologií řešena komplexně a zabývat se též způsobem jejich
využití, a to jak ve škole tak doma. Důkazem pravdivosti tohoto tvrzení je
zjištění, že děti z rodin, kde je některý z rodičů doma, a dá se tudíž
předpokládat, že na dítě více dohlíží, měly zřetelně lepší výsledky.
Z nepříliš skvělých výsledků projektu Euro 200 v Rumunsku nelze odvozovat, že
není vhodné vybavovat chudé děti v rozvojových zemích technologiemi. Je spíše
třeba, aby si zodpovědní činitelé uvědomili, že k odstranění digitální propasti
mezi bohatými a chudými je třeba udělat víc než jen dodat dětem počítače.
Tento závěr má přímou souvislost též s jiným aktuálně realizovaným projektem, a
sice s OLPC, o němž jsme v minulosti referovali již několikrát (naposledy
Projekt OLPC na začátku roku 2008) a který se možná dopouští podobné chyby, když
se nezabývá tím, co děti se získanými počítači budou dělat. Zde však se jedná o
dodávky plošné, organizované prostřednictvím školy. Počítač obdrží i učitelé,
zdaleka ale není jisté, zda budou bez vhodné přípravy schopni jeho využití do
výuky vhodným způsobem implementovat.
Mezi Euro 200 a OLPC je ještě jeden významný rozdíl. Rumunský projekt neřeší
připojení dětí z domova do internetu. OLPC je naopak postaven na budování
rozsáhlé celosvětové sociální sítě, v níž se žáci sami navzájem jeden od druhého
učí. Vezme-li se navíc v úvahu fakt, že v mnoha rozvojových zemích jsou děti
svými rodinami vedeny ke snaze se vzdělávat a zajistit si tak lepší život, než
jaký mají jejich rodiče, nelze vyloučit, že i bez nákladného plošného školení
učitelů a přesvědčování rodičů může mít OLPC někde úspěch.
Skoro to vypadá, že Rumunsko již není dost chudé na to, aby zde počítače byly
vnímány jako prostředek pro zajištění lepšího života. To znamená, že státní
politika bude muset k dosažení dostatečné informační gramotnosti absolventů škol
hledat složitější a nákladnější cesty. Je zřejmé, že totéž platí i pro nás!
zdroje:
Dave Nagel - Are Underprivileged Students Better Off Without Computers?, T.H.E.
Journal, June 2008
Teemu Leinonen - PC is not a good educator, Flosse Posse, June 06, 2008