Letos jsme byli na dovolené v Itálii (Caorle) a v rámci přímořského pobytu jsme navštívili Benátky. Přijeli jsme autem na parkoviště Tronchetto a odsud se vydali pěšky na obhlídku města na vodě.
O tom, co vše jsme chtěli vidět a co z toho jsme skutečně viděli, až někdy příště. Co mne však zaujalo nejvíce, bylo umění gondoliérů.
Wikipedie píše o gondole toto:
Gondola je dřevěná loďka, typicky 10 m dlouhá, s plochým dnem a charakteristickými kovovými zobci na přídi i na zádi. Zobec na přídi má tvar labutího krku, vybíhá v jakousi sekyru (ferro) a slouží také jako protiváha gondoliéra. Ten stojí na zádi a má jedno dlouhé veslo, zaklesnuté ve zvláštním očku, kterým ji řídí i pohání. Dříve mívaly gondoly i snímatelnou kabinku s okny a žaluziemi, což není pro turistický provoz vhodné. Gondola pojme dva až osm pasažérů, větší gondoly (tragetti) mají dva gondoliéry, na přídi a na zádi.
Nejstarší vyobrazení gondol pocházejí z 15. století, kdy byly pestře pomalované. Od 16. století mají předepsánu černou barvu. Až do 20. století to byl jediný dopravní prostředek na benátských kanálech, kde bývalo v provozu až deset tisíc gondol. Dnes slouží asi 400 gondol hlavně turistům, ale také místní dopravě osob a malých nákladů.
Co pro mne bylo nejvíce fascinující, s jakou elegancí se gondoliéři dokázali v úzkých uličkách nejen otáčet, ale přitom ještě vyhýbat spoustě rychle se pohybujících motorových člunů. Všichni přitom stihnou svou posádku neustále informovat o jednotlivých domech, kolem kterých proplouvají, mnozí přidávají různé historky a přitom ještě zpívají. Ať si kdo chce, co chce říká, gondoly k Benátkám neodmyslitelně patří a kdo chce ušetřit za cestu touto černou lodí, zastavte se alespoň na některém z mostů a sledujte lodní šrumec. Věřím, že mi dáte za pravdu, že gondoliéři mu svou dovedností a elegancí jasně vládnou.
Pro zájemce si dovolím přiblížit jejich práci videem z youtube: