Informační a komunikační technologie (Information and comunication technology = ICT) přináší novou úroveň práce s informacemi. Komerční firmy velmi rychle pochopily, že k udržení konkurenceschopnosti v tržní společnosti je nezbytné průběžně získávat dostatek kvalitních informací, umět je analyzovat a vhodně použít jak pro rozvoj vlastní společnosti, tak i pro komunikaci s okolím.
Každá škola má ve svých hlavních cílech na určité úrovni připravit své děti, žáky, studenty na praktický život tak, aby se v něm jejich absolventi plnohodnotně uplatnili. Je tedy nezbytné, aby školy co nejpružněji reagovaly na požadavky trhu, ale přitom však systematicky budovaly ve svých žácích co nejširší komplexní názor na svět, aby je naučily nejen sumu poznatků, ale také se ve světě orientovat, zaujímat postoje a rozhodovat se. K tomu všemu musí umět pracovat s informacemi nejrůznějšího druhu, tedy využívat služeb ICT a to ve všech oblastech vzdělávání a ve všech jeho etapách. A to vyžaduje systematický přístup, který bez strategie či důkladného plánování nelze efektivně realizovat.
Základem pro efektivní využívání informačních a komunikačních služeb je znalost těchto služeb. V této souvislosti se hovoří o informační výchově, případně o informační gramotnosti. Pozvednutí informační gramotnosti bylo jedním z hlavních cílů koncepce Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ). Při realizaci tohoto úkolu jsme vycházeli z cílových požadavků - kompetencí v oblasti informačních a komunikačních služeb:
1. stádium - základy informační gramotnosti
základní principy a použití ICT pro osobní rozvoj a potřeby, zvládnutí rozvoje dovedností žáků a učitele v kontextu s každodenními potřebami, … tyto dovednosti získají uživatelé po absolvování školení Z, P0
2. stadium - aplikace ICT v jednotlivých předmětech
dovednosti ke stimulování žákova učení, k řízení práce ve třídě, vedení žáků k vyhledávání, porovnávání a analýze informací, … tyto dovednosti získají uživatelé po absolvování školení volitelných modulů P
3. stadium - infuze ICT napříč osnovami
dovednosti řídit prostředí školy a třídy, týmová práce s využitím ICT, projekty, schopnost analyzovat multimediální edukační prostředí, používání různých ICT prostředků ke komunikaci, spolupráce s kolegy, žáky a dalšími komunitami lidí i mimo školu, … tyto dovednosti získají uživatelé po absolvování školení S, M včetně realizace projektů SIPVZ
4. stadium - ICT specializace
odborná spolupráce se specialisty na počítačové vědy, informatiku, teorie informace, participace na rozvoji těchto disciplín… tyto dovednosti získají uživatelé po absolvování VŠ studia informačních technologií, resp. jejich aplikací
Zdroj: UNESCO, Ed. T.van Weert, J.Anderson , 2002
V České republice se snažíme v rámci realizace SIPVZ dlouhodobě naplnit řadu cílů, které podmiňují rozšiřování informační gramotnosti občanů:
1. Zvýšení dostupnosti ICT služeb
školám
veřejnosti
2. Podpora vytvoření odpovídající nabídky výuky s využitím ICT
elektronické výukové materiály (výukové objekty, metodické materiály, e-kurzy, …)
dobré příklady jejich použití
3. Rozvoj informační gramotnost (IG) občanů
při elektronické komunikaci se školou
při elektronické komunikaci s úřady
4. V rámci IG zvýšení důvěry občanů
k elektronickému obsahu
ke službám
5. Koordinace aktivit jednotlivých resortů v oblasti využívání informačních a komunikačních služeb
MI
MK
MPSV
Všechny tyto cíle jsou průběžně rozpracovávány v usneseních vlády (UV) do konkrétních úkolů na jednotlivá léta. Vývoj realizace SIPVZ můžeme charakterizovat následujícím schématem:
Zpočátku byly realizovány tři víceméně samostatné programy PI – informační gramotnost, PII – výukový software a informační zdroje, PIII – infrastruktura. Každý z těchto programů měl svou metodiku a plán realizace. Od roku 2004 začala transformace těchto programů do projektů zajišťování standardních, resp. nadstandardních informačních a komunikačních služeb. Hledali jsme společné prvky jednotlivých programů tak, aby se navzájem doplňovaly. Počet metodických pokynů se snižoval a všechny programy byly postupně propojovány. Od školního roku 2005/2006 v souvislosti s platností nového školského zákona jsou téměř veškeré aktivity odboru SIPVZ směrovány k dlouhodobému procesu integrace informačních a komunikačních služeb do výuky běžných předmětů a v širším slova smyslu do běžného života školy. Přitom je však třeba odlišit jak jednotlivé činnosti ve škole, tak z toho vyplývající role zodpovědných osob. Dle výše použité klasifikace stádií informační gramotnosti se tedy jedná o naplňování 3. a 4. úrovně informační gramotnosti.
Ve škole probíhá velké množství činností, na které se lze dívat několika úhlů pohledu - procesního, personálního, finančního, bezpečnostního, apod. V řadě těchto činností lze ICT efektivně využít. Především je však tyto činnosti popsat, stanovit jejich výstupy, procesy realizace, kontrolní mechanismy, lidské, materiální a finanční zdroje a v nepolední řadě jejich postavení v celém systému života školy. Jeden z náhledů nečinnosti ve škole ukazuje následující obrázek:
SIPVZ se zaměřovala dosud na základní hardwarové, softwarové a znalostní vybavení pedagogů pro potřeby vlastní výuky, resp. projektů. V další etapě je třeba se zamýšlet nad komplexním postavením ICT ve škole. Proto se řada ředitelů škol dívá na tzv. ICT plán jako na strategický dokument, nikoliv jako na nutný byrokratický „cár papíru“. Ještě před platností nového školského zákona diskutovali se svými pedagogy o jejich představě výuky, o cílích, obsahu, resp. formách výuky včetně jejich materiálních a znalostních požadavků mj. i v oblasti informačních a komunikačních služeb. Do tvorby ICT plánu školy se tak zapojila většina pracovníků školy. ICT však hráli roli pouhého prostředku pro zpracování střednědobé vize školy.
Největší pozornost pedagogů byla pochopitelně věnována vlastní výuce. Ne všude však zvolili osvědčený postup plánování od cílů přes proces ke stanovení požadavků. Zde je třeba dodat, že ani ministerstvu se tento postup nepodařilo zcela dodržet. Mj. i proto nedopadají inspekční zprávy podle našich přání a efektivita využívání informačních a komunikačních služeb i přes zvyšující se procento nasazení ICT ve výuce není stále uspokojivá. Největší znepokojení se však zračí na tvářích ředitelů, neboť veškerou techniku je třeba udržovat v provozuschopném stavu a to stojí peníze. Jednak na náhradní díly či upgrade hardware či software, tak také mzdové prostředky na správce infrastruktury. Pokud tedy nebudou ICT využívány častěji, hrozí zastavení jejich provozu. Financovat něco, co se dostatečně nevyužívá, je neekonomické. MŠMT proto od roku 2005 podstatně rozšířilo nabídku vzdělávacích akcí zaměřených spíše na metodiku využívání ICT ve výuce, přičemž současně podporuje evidenci všech výukových i metodických materiálů na evaluačním webu. Na tahu jsou nyní školy, resp. jejich zřizovatelé. Hlavní roli v této fázi hraje ředitel školy. Je na jeho rozhodnutí (i zodpovědnosti), jakou strategii zvolí, jaké spolupracovníky si vybere a jaké úkoly jim přidělí.
Je zcela evidentní, že bychom byli rádi, aby byli všichni naši žáci informačně gramotní, aby tedy mohli umocnit svoji funkční gramotnost vhodným využíváním informačních a komunikačních služeb. Informační gramotnost se tedy pochopitelně musí týkat všech pedagogických pracovníků. Právě proto je nutné ve školách integraci ICT věnovat zvýšenou pozornost a rozdělit úkoly, pravomoc i zodpovědnost několika spolupracovníkům.
je hlavním koordinátorem života školy, je tedy jeho hlavním úkolem plánování strategie školy, jednotlivých realizačních procesů, řízení lidí, zajišťování vhodných materiálních i finančních podmínek. Ke všem těmto činnostem může používat informační a komunikační služby a svým způsobem jde všem ostatním vzorem. Pochopitelně všechny tyto činnosti nerealizuje sám, ale vybírá si spolupracovníky.
Podle stávajících kutikulárních dokumentů se od úrovně základního školství na většině škol učí předmět informatika, resp. výpočetní technika. Proto je dobré mít na tuto ryze pedagogickou činnost aprobovaného učitele. Žel i přes snahu vysokých škol je těchto učitelů ve školách málo. Proto jsou touto činností pověřeni zpravidla jiní pedagogové – počítačoví fandové. Tento pedagog by měl především v rámci odborného předmětu naplnit u svých žáků všechny očekávané výstupy stanovených rámcovými vzdělávacími programy.
Role ICT koordinátora metodika je zmiňována již od počátku realizace SIPVZ, leč až s platností nového školského zákona, resp. vyhlášky č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP) získává tento pracovník legislativní zázemí. Obsah jeho činnosti je popsán ve standardech pro udělování akreditací DVPP zveřejněných např. na internetových stránkách MŠMT. Jedná se o specializovanou pedagogickou činnost, měl by ji tedy vykonávat pedagogický pracovník. Pro tyto lidi existovaly spíše jen dílčí vzdělávací semináře v rámci DVPP, teprve od školního roku 2005/2006 se objevily komplexní akreditované akce.
Postupně se ve škole hromadí velké množství didaktické techniky. Proto by bylo vhodné se o tuto techniku také starat. Podobně jako se starají uklizečky resp. školník o údržbu majetku školy, měl by existovat „školník didaktické techniky“. Zúžíme-li jeho činnost na informační a komunikační technologie, pak hovoříme o správci sítě. Jeho náplní práce by měla být starost o hardware, instalaci pedagogy požadovaného software a správa, resp. přístup k datům. Z pohledu zařazení se tedy jedná o provozního pracovníka. Pro správce sítě existuje velké množství školení jak u komerčních firem, tak také v oblastí DVPP.
Pochopitelně, že lze jednotlivé role kumulovat a „obsadit“ jednou osobou, případně některé činnosti realizovat jako externí služby.
Předpokládejme, že se vám podařilo vytvořit společnou vizi školy, stanovit i základní personální obsazení těch nejdůležitějších činností ve škole. Nastává tedy období realizace našich plánů. Nyní se začne ukazovat, jestli jsou sestavené plány životaschopné, tedy jestli je vůbec lze realizovat a pokud ano, co jejich realizace našim žákům přinese.
Prvním prubířským kamenem realizace je zajištění finančních zdrojů. Říká se, že peněz je vždy málo, že je řadu aktivit financovat z více zdrojů. V oblasti SIPVZ vláda přislíbila školám v usnesení č. 792/2004 uvolnit od roku 2007 každoročně na informační a komunikační služby 1 miliardu Kč. Tato miliarda však nemůže pokrýt všechny náklad spojené s infrastrukturou, digitálními výukovými materiály či s tím spojeným vzděláváním. Pokud se shodneme na tom, že roční hrubé náklady na jedno pracovním místo (stanici) jsou ve výši 10 000 Kč, pak 1 miliarda stačí na průběžnou obnovu cca 100 000 ks pracovních míst. Na konci roku 2005 však bylo ve školách přes 200 000 ks počítačů, téměř 8 000 dataprojektorů, téměř 1000 interaktivních tabulí. Zamyslíme-li se nad těmito čísly z ekonomického hlediska, pak stát říká, že finančně přispěje na průměrnou školu s 500 žáky pošle finanční prostředky na vybavení a provoz 1 počítačové učebny s 15 pracovními stanicemi, 7 odborných pracoven s jednou pracovní stanicí včetně prezentačního zařízení a 6 pracovních stanic pro mimovyučovací práci pedagogů, resp. žáků. Veškeré další vybavení bude potřeba, aby si škola zajistila z jiných zdrojů.
Rozpis finančních prostředků od státu je již dva roky téměř stejný a v principu by se na něm nemělo nic měnit. Schéma toku finančních prostředků je znázorněno na následujícím obrázku:
Konkrétní postupy, resp. pravidla jsou upřesňována v metodických pokynech MŠMT, resp. rozvojových programech MŠMT a tyto jsou publikovány vždy ve stávajícím roce na rok následující. Žádosti o finanční prostředky se podávají prostřednictvím informačního systému do poloviny února v případě standardu, resp. do konce března u nadstandardu.
Další finanční zdroje je třeba hledat u zřizovatele, sponzorů, z různých regionálních grantů případně z evropských projektů. Jedním z center evropských projektů, kde lze hledat pomocje národní agentura socrates (www.socrates.cz). Někomu může přinést zajímavé informace webové stránky www.fundraising.cz, na kterých je řada informací o strategii získávání finančních prostředků.
Od školního roku 2002/2003 poskytuje MŠMT všem zájemcům z řad pedagogické i nepedagogické veřejnosti informace o realizaci SIPVZ prostřednictvím zpravodajského webu na adrese www.e-gram.cz. V jednotlivých rubrikách jsou průběžně publikovány jednak zásadní materiály – metodické pokyny či rozvojové programy, jednak informace o jednotlivých programech – informační gramotnost, výukové zdroje, infrastruktura.
Od roku 2003 byl tento web rozšířen o tzv. evaluační web (http://web26.e-gram.cz), na kterém byly zpočátku soustřeďovány informace o výukových programech komerčních firem, od školního roku 2005/2006 pak také informace o drobnějších výukových objektech pocházejících z tvůrčí dílny pedagogů.
Během realizace SIPVZ vznikla celá řada pracovních skupin jak v oblasti ICT vzdělávání (téměř 800 školicích středisek), tak i projektů (přes 600 škol), v neposlední řadě pak téměř 300 škol informačních center, jako center excelence. Pro účely evidence těchto subjektů byly budovány dílčí evidence, které se v roce 2005 sloučily do jednotného informačního systému. Celý systém byl ještě rozšířen o dotační a kontrolní systém, takže na adrese http://is.e-gram.cz lze najít, případně filtrovat všechny aktivní subjekty v síti škol, které se nějak zapojily do SIPVZ.
Začátek nového tisíciletí je často spojován s termíny informační společnost, globální svět, informační dálnice apod. Neustále roste množství a dostupnost informací, současně však také roste cena uspořádaných informací představujících využitelnou znalost. V komerčním sektoru se začínají prosazovat čím dál více firmy, které se dokáží v rostoucím množství informací nejlépe orientovat. Již více než 10 let koncipují odborníci v oblasti vzdělávacích systémů novou filosofii celoživotního vzdělávání. Dále „nafukovat“ osnovy není únosné, proto se jeví jako východisko soustředit se na cílové znalosti, dovednosti, postoje. Nejprve byly formulovány tzv. klíčové kompetence, ty pak byly rozpracovány do cílových požadavků a očekávání v jednotlivých vzdělávacích oblastech. Smyslem nové koncepce školství tedy není odhodit všechny dosavadní postupy, ale hledat v obsahu výuky ty nejdůležitější principy, témata, souvislosti, které vedou k osvojení cílových požadavků. Cíle jsou definovány národním kurikulem, jako zdrojové informace a sdílené znalosti však mohou být nejen schválené učebnice v tištěné podobě (jako hlavní zdroj uspořádaných informací však stále musí existovat), ale také digitální zdroje přístupné např. z internetu, výukových programů, médií či jiných zdrojů.
V oblasti SIPVZ tedy jde o to, nabídnout velké a stále se rozšiřující množství zkušeností, výukových a metodických materiálů co největšímu počtu pedagogů a studentů. Ne všechny vznikající materiály jsou však ve výuce na daném druhu školy vhodné, někdy dokonce použitelné, proto by měla existovat možnost materiály hodnotit – evaluovat, nikoliv však cenzurovat. Druhou oblastí, která by měla být v souvislosti s rostoucím počtem výukových materiálů podporována, je možnost dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Pokud nebudou pedagogové o těchto materiálech vědět, diskutovat o nich, vyměňovat si názory a podněcovat tak jejich autory vylepšování a přizpůsobování výuce, budou se v tomto množství informací sami ztrácet a jejich žáci také. Nelze se domnívat, že ICT toto zmůžou za nás. SIPVZ již dávno není o infrastruktuře, ale o informacích. Vhodná infrastruktura je pouze nástrojem pro práci s informacemi. Využívání a s tím související i pořizování ICT musí být velmi těsně spjato s cílem, tedy s jakými informacemi budeme pracovat a co s nimi budeme činit. V nemálo případech přijdeme na to, že řada situací a úloh se dá nejlépe vyřešit s využitím zdravého selského rozumu.
Úlohou škol a ředitelů jako jejich vůdčích reprezentantů v novém vzdělávacím systému je umožnit jak pedagogům, tak i jejich žákům nejen pasivní, ale především aktivní přístup k alternativním digitálním zdrojům. Podporovat jejich aktivity tak, aby se zapojili třeba do jejich tvorby, častěji však vyhledávání a evaluaci, aby je sdíleli se svými kolegy a společně v týmové spolupráci realizovali cíle stanovené ve školním vzdělávacím programu. Jejich žáci a studenti budou vidět a na vlastní kůži nezřídka zakusí tu radost z objevování a prezentace nalezeného. Stará pravda říká, že pedagog naučí nejvíce vlastním příkladem. A to nejen sebe, ale i své kolegy a vlastní žáky.
Pokud se nám toto alespoň částečně podaří, pak i naši žáci budou lépe připraveni na další život a celoživotní učení. V rychle se vyvíjejícím a měnícím se světě pak doufejme naleznou vhodné uplatnění.
Nové Město na Moravě, 21.3.2006
Radek Maca
. |
|