Ravensbrück byl tábor určený především pro ženské vězeňkyně, nacházející se na severu Německa asi 90 km od Berlína poblíž vesnice Ravensbrück. Tábor se začal stavit v roce 1938 pod vedením Heinricha Himmlera a první vězni sem přijeli v květnu 1939. Na jaře 1941 k hlavnímu táboru přibyl malý pobočný tábor pro muže.
Táborem prošlo přes 130 000 vězeňkyň – jenom 40 000 se však dožilo konce války. Vězni pocházeli z různých zemí okupovaných Německem, ale největší skupinu tvořili jednoznačně Poláci – polských žen bylo v táboře asi 40 000. Prvními vězni v Ravensbrücku bylo přibližně 900 žen. Byly sem transportovány z koncentračního tábora Lichtenburg v Sasku v květnu 1939. Na konci roku 1942 už osazenstvo tábora čítalo asi 10 000 vězeňkyň, v lednu 1945 dokonce 45 000.
Na konci války, z obav před postupující Rudou armádou, se Němci rozhodli evakuovat tábor a vypravili vězně (asi 20 000) na pochod smrti. V táboře zůstalo asi 3 500 žen a 300 mužů, ti pak byli osvobozeni sovětskou armádou 30. dubna 1945.