Egyptské pyramidy. Visuté zahrady princezny Semiramis. Mohutná Feidiova socha Dia. Artemidin chrám v Efesu. Mauzoleum v Helikarnasu. Maják na ostrově Pharos. Sedm divů světa, tak, jak je pojmenoval antický svět. Naše civilizace příliš roztáhla svá křídla, a tak nás již velikost pyramid velmi neohromí. Hledáme divy jinde. Jsou často méně nápadné než pyramidy, jsou víc o tom, co kolem sebe poznáváme, než o tom, co vytváříme. Proto klademe našim současníkům otázku: Co dnes považujete za sedm divů světa?
Jiří Grygar (*1943)
ve Fyzikálním ústavu Akademie věd se zabývá astrofyzikou, je zakládajícím členem Učené společnosti ČR. Je autorem několika vědecko populárních knih, televizní průvodce vesmírných putování, předseda české astronomické společnosti. Je po něm pojmenovaná planetka č. 3336. V roce 1996 mu byla udělilo UNESCO cenu Kalinga za popularizaci vědy.
Matematika je vysoce formalizovaná záležitost využívající logiku. Vytváří fiktivní objekty a hledá teoretické vztahy. Je to vysoce abstraktní systém, který zdánlivě není vůbec v dotyku s naší realitou. Teoretičtí matematikové vytvoří nějakou abstraktní teorii, posoudí, nakolik se jim líbí, a je-li povedená, uloží do příruček a učebnic, Matematik je spokojen. A potom zas třeba fyzikové nemohou hnout s nějakým problémem. Potřebují jej matematicky vyjádřit, matematicky zformulovat zákonitosti, aby věděli, jak se nějaký děj může vyvíjet nebo nějaký předmět chovat. I obrátí se na matematika. A matematik je náhle něco jako obchodník se smíšeným zbožím. Otočí se, sáhne do regálu a vytáhne ze šuplíku matematickou teorii. Třeba notně zaprášenou. A vida. Ona přesně pasuje na nějaký úplně nový problém astronoma nebo fyzika! Příkladů je spousta a některé jsou staré přes dva tisíce let. Apollonios z Pergy někdy kolem roku 200 před Kristem studoval, jaké geometrické křivky získáme, když rozřežeme kužel. Své závěry pak uveřejnil ve spise Koníka. Apollonios také ty křivky sám pojmenoval: parabola, elipsa, hyperbola. Po více než osmnáct století ležela tato teorie v šuplíku. V17. století potřeboval Johannes Kepler křivku, po které se pohybují oběžnice - Apolloníova elipsa se báječně hodila. A když Isaac Newton a Edmund Halley potřebovali stanovit dráhy komet, hodily se všechny tři kuželosečky. Dnes dokonce tvary Apolloniových kuželoseček přiřazujeme celému vesmíru - hovoříme o vesmíru eliptickém, hyperbolickém, parabolickém. Teorie stará přes dva tisíce let!
Nebo novější příklad z fyziky. Když někdy na začátku našeho století dělali v Německu fyzikové revizi učebnic, uvažovali, co jako nepotřebné a neužitečné vyřadit. Navrhli škrtnout teorii grup, tak ryze teoretickou matematickou záležitost nebude fyzik nikdy potřebovat. Dnes fyzika na teorii grup - staré přes sto let, staví nejtroufalejší pokus o sjednocení všech fyzikálních sil. Úkol, který nám odkázal Einsteinův génius. Albert Einstein se jím marně trápil po 35 let. Aby nás upozornil na jeho zásadní důležitost. Dnes umějí fyzikové podle teorie grup posuzovat oprávněnost některých teorií, předpovídat existenci, vlastnosti i chování některých částic, zkoumat podmínky ve vesmíru těsně po velkém třesku. Podle teorie grup mohou doplňovat obraz světa i v bílých místech, kde je experiment vyloučen nebo v nedohlednu.
Zdroj: Čorba Jaroslav: Divit se je lidské, Vydavatelství Fischer, ISBN 80-85919-13-3