Únor (latinsky februarius) je druhým měsícem v roce a z klimatického hlediska posledním měsícem zimy. Původ českého názvu souvisí se slovem "nořit", neboť v tomto měsíci se led noří, láme a puká (i když, přesně vzato, led spíše z vody vystupuje, než se do ní noří). Poláci označují únor "luty", to je lítý, krutý, pro kruté mrazy.
Je nejznámější tím, že jde o přestupný měsíc. Karel Čapek v Zahradníkově roku k únoru poznamenává:
Únor je doba nebezpečná, která zahradníka ohrožuje holomrazy, sluncem, vlhkem a větry; tento nejkratší měsíc, tento záprtek mezi měsíci, tento měsíc nedonošený, přestupný a vůbec nesolidní vyniká nad všechny ostatní svými potměšilými záludy; mějte se před ním na pozoru. Ve dne loudí na keři pupence a v noci je spálí; jednou rukou nám lahodí a druhou nám luská pod nosem. Čert ví, proč se o přestupných letech přidává jeden den zrovna tomuto vrtkavému, katarálnímu, poťouchlému měsíčnímu skrčkovi; v přestupný rok by se měl přidat jeden krásného počasí v máji, aby jich bylo dvaatřicet, a bylo by to. Jakpak k tomu my zahradníci přijdem?
Nejznámější únorovou pranostikou je č.1 o sněhu sílícím pole. Zajímavé však je, že není z toho druhu dědečkových moudrostí, jaké již dnes vzbuzují jen úsměv; ona totiž platí navzdory rozvoji vědeckých poznatků a řízení zemědělství...anebo vlastně - v plné shodě s nimi. Jde totiž ani ne tak o sníh v únoru, ale spíše o to, co z něho zbývá v březnu: o vláhu, kterou pozvolným táním pole doslova prosáknou a která tolik svědčí novému vzrůstu plodin zasetých a vzešlých na podzim, ale především samotnému klíčení a vzcházení nového, jarního semene. Ačkoliv ani význam0 dostatečné sněhové přikrývky, která chrání před většími mrazy(tj. vymrznutím) ozimy, nelze přihlížet. Nežádoucí je proto teplý únor v pranostice č.3 vzhledem ke kapalným srážkám, které většinou odtečou bez užitku.
Pořekadlo č.5 je v podstatě správné - v únoru je ještě nutné počítat s výraznými mrazy. Roh měsíce přitom znamená začátek měsíce a ocas jeho konec. Tyto návraty mrazů jsou pak dosti časté, ale na každoroční.
Společným smyslem většiny únorových pranostik je oblíbený kompenzační princip:nemá-li únor charakter zimního měsíce, musí ho zaskočit březen nebo duben. Prokazatelně nejstarší pranostikou tohoto typu je rčení č.13, doložené v roce 1617. To ale na rozdíl od jiných není kategorické; pouze opatrně konstatuje, že v případě teplého února si zima ráda zahrává i po velikonocích. A to zpochybnění je opravdu správné, neboť k očekávané kompenzaci mírného února se studeným březnem dochází jen v pouhé čtvrtině všech případů, to znamená, že většinou dochází k setrvačnosti počasí. Po mírném únoru bude velmi pravděpodobně následovat i mírný březen.Tím se ale vlastně potvrzuje první část pranostiky č.29: Co si únor zazelená - březen si hájí.
Strnad schvaluje ta rčení, která zdůrazňují význam normálního průběhu zimy, tj. studeného února, pro budoucí dobrou úrodu. Konkrétně pranostika č.20 je převzata z jeho kalendáře z roku 1793; půlnoční větry dnes nazýváme severními. Ve stejném smyslu ale mluví i další rčení č.21-23. Připomeňme na tomto místě, že únor se stává nejchladnějším měsícem zimy ve více než čtvrtině všech let.
Podívejme se ještě, jak se jeví vztahy mezi teplotami února a dalších měsíců podle P.Kovanice. Ukazuje se, že mezi únorem a březnem je silná kladná vazba. Jinými slovy: po nadnormálně teplém únoru bude pravděpodobně následovat i březen teplejší než obvykle.
Nejvýznamnějšími "kritickými" dny únorových pranostik jsou Hromnice a Matěj.
Informace byly čerpány z knihy Jan Munzar: Medardova kápě, nakl. Horizont Praha 1985
Poznámka: Všechny zde uvedené pranostiky jsou bez záruk. Jediný spolehlivý ukazatel budoucího počasí je rosnička. Pokud se vám podaří odchytit tento čím dál vzácnější druh žáby, řiďte se výhradně jejími doporučeními.