I když člověk usíná v zoufalství, probouzí se do naděje, že svět bude jiný.
Nemáte ponětí, jak obludné je vládnout.
Tím vším se starostlivost naší královské lásky v bdělé mysli obírala, strávila přemnoho bezesných nocí, aby pozdvihla stát jsoucí v naprostém úpadku a toužícímu lidu, utlačenému útrapami minulého zármutku, hleděla zjednat bezpečnost a mír.
Z boží milosti pak jsme uměli mluvit číst a psát nejen česky, ale i francouzsky, italsky, německy a latinsky, a to tak, že jsme byli schopni užívat těchto jazyků, jednoho jako druhého, k mluvení, čtení, psaní i myšlení.
Nástupcům svým, kteří seděti budou po mně na mém trůně, kladu na srdce, aby poznali dvojí život tohoto světa a zvolili si lepší.
Když pak kralovati budete po mně ozdobeni korunou královskou, vzpomeňte, že i já kraloval před vámi a že jsem obrácen v prach a hlínu červů.
Zdržujte se hříšné nečinnosti, aby vás nestáhla tíží svou do hlubokosti pekelné.
Čest králova právo miluje!
Co platna jest urozenost nebo hojnost jmění, není-li při nich čistého svědomí, pravé víry a naděje na svaté vzkříšení?
Jestliže budete nenávidět lakomství, poplyne vám bohatství, avšak
nepřikládejte k němu srdcí svých, nýbrž shromažďujte sobě poklady moudrosti,
nebo v moudrosti spočívá mnoho panování.
Lakomec však nepanuje, nýbrž poddán je panství peněz.
Malý poklesek na začátku bude veliký na konci.
Kdo nenávidí, není milován a ve vášni své zahyne.
Kdo však lásku má, miluje a milý jest Bohu i lidem.
Karel IV. - král český, německý, císař římský.
Narodil se 16. května 1316, zemřel 29. listopadu 1378. Syn Jana Lucemburského a
Elišky Přemyslovny, původní jméno Václav.
Za sídlo si vybral Prahu, kterou náležitě zušlechtil - dal postavit Chrám sv.
Víta, Karlův most, kláštery Karlov a Emauzy, zřídil Univerzitu Karlovu - první
ve střední Evropě, v Praze inicioval vznik arcibiskupství. Poměry v říši upevnil
vydáním Zlaté buly (1356).
Napsal životopis sv. Václava a svůj vlastní (Vita Caroli).
Zdroj: Jan Kamenistý: Myšlenky a citáty deseti největších Čechů