Egyptské pyramidy. Visuté zahrady princezny Semiramis. Mohutná Feidiova socha Dia. Artemidin chrám v Efesu. Mauzoleum v Helikarnasu. Maják na ostrově Pharos. Sedm divů světa, tak, jak je pojmenoval antický svět. Naše civilizace příliš roztáhla svá křídla, a tak nás již velikost pyramid velmi neohromí. Hledáme divy jinde. Jsou často méně nápadné než pyramidy, jsou víc o tom, co kolem sebe poznáváme, než o tom, co vytváříme. Proto klademe našim současníkům otázku: Co dnes považujete za sedm divů světa?
Doc. PhDr. Odolen Smékal, DrSc.
indolog, specializující se na hinduistiku, 37 let působil na
Karlově univerzitě, v letech 1993-6 byl velvyslancem ČR v Indii.
Vydal
10
básnických sbírek v hindštině.
V evropském pojetí je zrcadlo symbolem ženské marnivosti. Kulaté zrcadlo v Indii je naopak symbolem čtyř moudrostí.
První moudrost zrcadla je v tom. že zrcadlo zjevuje svou podstatu prázdnotou. Odráží libovolný předmět jen proto, že je prázdné. Kdyby cokoli obsahovalo, nebylo by to zrcadlo. Pravá existence zrcadla tkví v jeho vlastní neexistenci.
Druhá moudrost zrcadla je v jeho naprosté rovnosti toho, co zobrazuje. Zrcadlo neodmítá něco zrcadlit. Stejně věrně zobrazí krásnou ženu jako ošklivou, Tádž Mahal i nuznou chýši. Vlastnost, kterou si moudrost buddhovství velmi cení. Je to vlastnost malých dětí, které ještě neznají hodnotu, přisuzovanou věcem kolem nich, interpretaci věcí. Člověk a svět jsou, stejné jako zrcadlu, dítěti jedno. Teprve, když se naučí dítě počítat do dvou, získá podvojnost. Já a on, odděluje se od světa, přestává být zrcadlem.
Třetí moudrost zrcadla tkví v pravém zjištění. Zobrazí vše takové, jaké to je. Nikdy neudělá z Tádž Mahalu nuznou chýší a z ošklivé ženy krásnou. Stejně tak buddhovství je jako zrcadlo, zobrazující vše jasně i bez zkreslení. Jak řekl jeden Mistr zenu: studovat buddhismus znamená zapomenout na sebe. Zapomenout na sebe znamená vidět pravou podstatu ve všech věcech. Dodali bychom, znamená stát se zrcadlem…
A čtvrtá moudrost zrcadla je v odstraňování stop. V okamžiku, kdy zobrazovaný předmět zmizí, navrátí zrcadlo ke své původní prázdnotě. Kdyby zrcadlo mělo paměť, kdyby na něm zůstávala stopa, už by následující předmět nedokázalo zobrazit takový, jaký je. Lidé posuzují jevy podle předchozí zkušenosti, podle své paměti, podle předchozích stop. Vždy jinak a zkresleně. Chybí nám moudrost zrcadla, naše já by mělo být prázdné a očištěné od všech stop, abychom správně posuzovali vždy podle aktuální situace. Musíme vždy pečlivě smazat stopy předchozího, abychom obnovili čistou nezaujatost zrcadla…
Zdroj: Čorba Jaroslav: Divit se je lidské, Vydavatelství Fischer, ISBN 80-85919-13-3