Egyptské pyramidy. Visuté zahrady princezny Semiramis. Mohutná Feidiova socha Dia. Artemidin chrám v Efesu. Mauzoleum v Helikarnasu. Maják na ostrově Pharos. Sedm divů světa, tak, jak je pojmenoval antický svět. Naše civilizace příliš roztáhla svá křídla, a tak nás již velikost pyramid velmi neohromí. Hledáme divy jinde. Jsou často méně nápadné než pyramidy, jsou víc o tom, co kolem sebe poznáváme, než o tom, co vytváříme. Proto klademe našim současníkům otázku: Co dnes považujete za sedm divů světa?
Ladislav Ballek (*1941)
učitel, redaktor, vysokoškolský pedagog. Autor knih Útek na zelenú luku, Puť ako
červená lalia, Biely vrabec, Južná pošta, Pomocník, Agáty, Lesné divadlo, Čudný
spáč, Trinásty mesiac
Všetky piesne a všetky hudby určité pochádzajú z ludovej piesne. Z něj vzišli. Ako člověk z raja. Vo svojej jednoduchosti je ludová pieseň jednoducho geniálna, ako je vo svojej prostotě múdra a v múdrosti prostá. Je obrúsená. opracovaná ako kameň vodou, zem vetrom a vekmi. Tak ako príbeh je večná, véd je aj akýmsi spievaným príbehom. Je ako svetlo. Keďju spievame, vykrojí nás z tmy. Bez něj by bolo na světe - predtým, teraz. potom - vela nejasností. A aký má zmysel? Aby rozptylovala naše nejasností, tišila a hojila to, čomu v slovenských vrchoch a pod nimi hovoríme osobno.. Abysme nepošli od radosti aj od žialu. Keby jej nebolo, bolí by sme?'' Kto by bol kedysi bez 1'udovej piesne přežil například prvú lásku? Bez něj bolo by nepochybné menej prvých lások ako s ňou. A možno aj ovel'a menej íudí. Našli smě ju tu ako novů. čerstvú, sviežu a takú ju nájdu aj po nás. Dobrá pieseň zakaždým zníe ako po prvý raz. Čo sa ešte okrem nej móže takto bez straty krásy, sviežosti a originality opakovat?
„Vhornom konci bývam, v dolnom frajerku mám, uprostred dediny po vodu chodievam." Táto pieseň akoby vznikla len náhodou, ako náhle vnuknutie, iskra z ohníka, kvapka dažďa. A nie je ta naoko prostá pieseň náhodou o niečom ovel'a zložitejšom? Nie je právě pre chlapca zjedného konca dievča z druhého konca najvábnejšie? Prečo? Je to ludské. A osudové. Velké city akosi až podvedome túžia po prekážke. Možno právě prekážky sú podmienkou lásky. A ta určuje potomstvo. Aj Romeo a Julia začínali z dalekých koncov. Studna vody stojí uprostred dediny. Na tom najlepšom mieste pre obidva jej konce: každý má k něj rovnako daleko aj blízko. Studna nebývala v střede dědiny náhodou, ani nie náhodou sa pri nej chlapec s dievčaťom po prvý raz viděli. A střetli sa na dobrom mieste, lebo voda je život. Dědiny rostli na obidva konce zakaždým odprameňa. Dědina přišla za ním, nie naopak. Ani rieky nechodia za mestami. Ani červené jablčko za oknom. Ale všetci chodia za ľudovou pesničkou, aby sa nestratili.
Zdroj: Čorba Jaroslav: Divit se je lidské, Vydavatelství Fischer, ISBN 80-85919-13-3