Egyptské pyramidy. Visuté zahrady princezny Semiramis. Mohutná Feidiova socha Dia. Artemidin chrám v Efesu. Mauzoleum v Helikarnasu. Maják na ostrově Pharos. Sedm divů světa, tak, jak je pojmenoval antický svět. Naše civilizace příliš roztáhla svá křídla, a tak nás již velikost pyramid velmi neohromí. Hledáme divy jinde. Jsou často méně nápadné než pyramidy, jsou víc o tom, co kolem sebe poznáváme, než o tom, co vytváříme. Proto klademe našim současníkům otázku: Co dnes považujete za sedm divů světa?
RNDr. PhDr. Zdeněk Horský, CSc. (1929 - 1988)
pracoval v Historickém a Astronomickém ústavu Akademie věd.Zabýval se dějinami přírodních věd v českých zemích, zejména velkými postavami přírodovědy rudolfinské epochy.
str. 52 ....Je ctižádostí výrobce každé stavebnice poskytnout co nejvíce možností, a tak
v Legu přibývají stále nové kostky. Tu s kolečkem na převod, kapota auta,
střešní taška... Počet typů kostek, ze kterých si děti staví svůj svět, jde dnes
u Lega do několika stovek či možná i tisícovek. Přesto je náš skutečný svět
pestřejší a bohatší na tvary a předměty než Legoland i z té největší krabice,
kterou v Legu vyrábějí.
Za div světa považuji, že celý náš fyzikální svět, svět bezkonkurenčně pestrý a
bohatý, je vystavěn z neuvěřitelně malého množství základních typů kostek -
elementárních částic.
Dnešní fyzika nás učí, že celý svět se skládá ze dvou základních typů částic. Těm těžkým říkáme kvarky a sestavíme z nich částice atomového jádra - protony a neutrony. Lehkým říkáme leptony a pro hmotu, s níž se běžně setkáme, vystačíme se dvěma: elektronem a neutrinem. Dva kvarky a dva leptony stačí postačí např. k sestavení libovolného prvku Mendělejevovy soustavy prvků, a tedy i k veškeré rozmanitosti objektů na Zemi i ve Vesmíru.
Až v posledních desetiletích zjistili fyzikové, že v některých vzácných situacích potřebujeme ještě další "elementární kostky" - antikvarky a antileptony, čímž se počet stavebních kostek zdvojnásobuje. Kromě toho ke zmíněným párům lehkých leptonů a kvarků musíme dle dnešního stavu zjištění ještě přidat další dvě "rodiny" středně těžkých a velmi těžkých leptonů a kvarků. Tak tedy máme 6 leptonů a 6 kvarků a k nim, jak již tušíte, 6 antileptonů a 6 antikvarků. Těch "základních kostek" je právě 2 tucty.
Před několika lety však částicoví fyzikové u urychlovačů a kosmologové při studiu struktury vesmíru zjistili, že tento počet rodin leptonů a kvarků je již úplný - nic jiného ve vesmíru existovat nemůže.
Přesněji řečeno, ke stavebním kostkám hmoty vesmíru je třeba ještě přidat "maltu", tj. částice, které způsobují , že hmota drží pohromadě, nebo naopak, že se navzájem odpuzuje. Těmto částicím, které zprostředkovávají silové působení mezi stavebními kostkami hmoty, se souhrnně říká částice intermediální. Patří k nim gravitony, fotony, gluony a bosony. Všechny fotony patří k jedinému typu a podobně jsou na tom i gravitony. Zato bosony se vyskytují ve třech mutacích a gluony dokonce v osmi. Celkem tedy máme 13 typů výměnných částic a k tomu 24 stavebních kostek hmoty. Podle všeho je tento počet již úplný a budoucí fyzika by ho již neměla rozmnožit. Ve skutečnosti je zmíněný počet částic nadbytečně velký v tom smyslu, , že naprostou většinu částic pozorujeme za zcela exotických situací v mocných urychlovačích částic.
Celý náš svět je tedy vystavěn opravdu jen z malé hromádky kostiček. A nejen vystavěn, ale i rozhýbán. Z těch kostek postavíte cokoli - televizní kameru, chobotnici, Vlastu Buriana, střevlíka i lokomotivu. Co je libo. A též zahrady Semiramidiny, pyramidy nebo maják na ostrově Pharos. Z těch několika kostiček postavíte ne sedm, ale nekonečně mnoho divů světa. A to je dávno div....
Zdroj: Čorba Jaroslav: Divit se je lidské, Vydavatelství Fischer, ISBN 80-85919-13-3
(c) inforama-thorium