Egyptské pyramidy. Visuté zahrady princezny Semiramis. Mohutná Feidiova socha Dia. Artemidin chrám v Efesu. Mauzoleum v Helikarnasu. Maják na ostrově Pharos. Sedm divů světa, tak, jak je pojmenoval antický svět. Naše civilizace příliš roztáhla svá křídla, a tak nás již velikost pyramid velmi neohromí. Hledáme divy jinde. Jsou často méně nápadné než pyramidy, jsou víc o tom, co kolem sebe poznáváme, než o tom, co vytváříme. Proto klademe našim současníkům otázku: Co dnes považujete za sedm divů světa?
Jiří Grygar
ve Fyzikálním ústavu Akademie věd se zabývá astrofyzikou, je zakládajícím členem Učené společnosti ČR. Je autorem několika vědecko populárních knih, televizní průvodce vesmírných putování, předseda české astronomické společnosti. Je po něm pojmenovaná planetka č. 3336. V roce 1996 mu byla udělilo UNESCO cenu Kalinga za popularizaci vědy.
Z celé obrovité říše živočichů se jenom ptáci a savci vyčlenili a udělali se nezávislými na vnější teplotě. Všichni ostatní tvorové přizpůsobují své tělesné funkce teplotě vnější. Musejí čekat, až je slunce nebo okolní prostředí prohřeje na provozní teplotu, a teprve pak je had mrštný jako had, žába skáče, ryby sebou mrskají a včely bzučí. My se neopalujeme na slunci proto, abychom byli nabuzeni na na provozní teplotu a mohli jít do práce. A když teplota poklesne, netlumíme úměrně své životní funkce. Jen savci - tedy i člověk, a ptáci sdílejí výhody vlastní termoregulace. Platíme za tuhle nezávislost na vnějších výkyvech teploty obrovskou energetickou daň. Podstatný výdej energie těla spotřebováváme na to, abychom se po celý život udrželi na stálé teplotě. Had vydrží díky podchlazení hladovět třeba několik měsíců, savec nebo pták nikoli. Ale zato jsme nezávislí. Pohybujeme se po celé planetě spolu s tučňáky v Antarktidě a spolu s kolibříky v tropech nebo s velbloudy na poušti.
Průměrná teplota naší planety je asi 15 °C, my máme obvykle o 21 °C více. Dost troufalé řešení, ale z hlediska termodynamiky správné. Většinou "přitápíme", místo abychom chladili.
Nejvíc mne ale udivuje, ta dokonalá termoregulace. Její sídlo v teplotním centru mozkového hypothalamu. Z technické a fyzikální praxe víme, jak je obtížné vyrobit přesný a spolehlivý "lidský" termostat. Ten, který máme kdesi v těle, udržuje třeba po 100 let lidského života spolehlivě teplotu v rozmezí plus mínus tří desetin stupně. Zajímá mne to čidlo, které sděluje mozku, že je třeba ochladit nebo přitopit. A jak se ten termostat tak přesně kalibruje na teplotu, která pak vypovídá o našem zdraví nebo nemoci. Konstantní, poměrně vysoká teplota, na které pracuje náš organismus, mu zajišťuje rychlé reakce, rychlý metabolismus. A když si uvědomíte, že člověka potkáte v okolí jižní točny, kde vdechuje vzduch o teplotě - 60 °C, nebo zase ve skalnatých pouštích Ameriky, kde je + 50 °C, smeknete před tím termostatem v nás.
Zdroj: Čorba Jaroslav: Divit se je lidské, Vydavatelství Fischer, ISBN 80-85919-13-3
(c) inforama-thorium