Egyptské pyramidy. Visuté zahrady princezny Semiramis. Mohutná Feidiova socha Dia. Artemidin chrám v Efesu. Mauzoleum v Helikarnasu. Maják na ostrově Pharos. Sedm divů světa, tak, jak je pojmenoval antický svět. Naše civilizace příliš roztáhla svá křídla, a tak nás již velikost pyramid velmi neohromí. Hledáme divy jinde. Jsou často méně nápadné než pyramidy, jsou víc o tom, co kolem sebe poznáváme, než o tom, co vytváříme. Proto klademe našim současníkům otázku: Co dnes považujete za sedm divů světa?
RNDr. Jan Žďárek, CSc. (*1938)
v ústavu organické chemie a biochemie AV se zabývá fyziologií a chováním hmyzu. Vědecké poznatky popularizuje v rozhlase, televizi, časopisech, je autorem knihy Neobvyklá setkání.
K mravencům mám zvláštní vztah už od dětství díky Sekorovu Ferdovi Mravenci. Kupovité hnízdo lesních mravenců se ale pro mne stalo opravdovým divem teprve tehdy, když jsem si jako student hmyzího chování uvědomil, že většinu příhod Ferdy Mravence si spisovatel ve svých kouzelných knížkách nevymyslel, ale že je buď vyčetl z odborné literatury, nebo prostě odpozoroval.
Když takové mraveniště sledujeme, najdeme v tom zmatku přece jen určitý řád. Pochopíme, že jednotlivé dělnice plní rozličné úlohy, a soustředíme-li se na jednu z nich, třeba se nám podaří určit i její profesi. Objevíme jedince, kteří se pachtí s hrudkami hlíny, jehličím a jiným stavebním materiálem. To jsou stavitelé hnízda. Na okraji mraveniště upoutají naši pozornost dělnice, které se ničeho netknou a jen tykadly ohledávají příchozí. Budí dojem, jako by na celé to hemžení dozíraly. Jejich úkolem je skutečně držet stráž, kontrolovat kolemjdoucí a řídit plynulý přísun potravy. Sháňka potravy je povinností mravenců zásobovačů. Snášejí potravu z nalezišť, která objevili nejbystřejší obyvatelé mraveniště, průzkumníci a lovci.
A kdo tomu všemu vládne, kdo to řídí? Očekáváte-li, že řeknu „královna", tak vás zklamu: je pravda, že celou tu obrovskou rodinu zplodila jedna nebo několik matek, které se mohou dožít na hmyz rekordního stáří - dvaceti i více let, ale jejich „inteligence" - posuzována alespoň podle velikosti mozku - nedosahuje zdaleka úrovně obyčejných dělnic. Matka je jednoduše řečeno automat na vajíčka. Za svůj život jich může naklást přes milion. Službu u matky a v temnotě plodových komor mají nejmladší dělnice, tzv. chůvy nebo pečovatelky. U některých mravenců je vytvořena i profese nosičů, ale našli bychom v mraveništi i dělnice, jejichž činnost nejlépe vystihuje pracovní zařazení - skladník, zahradník, uklízečka, pasák, voják, funebrák či dojička.
Ferdův otec si nevymyslel ani to, že v mraveništi jsou „chytří" a „hloupí" mravenci. Byly prokázány obrovské rozdíly nejen ve fyzických schopnostech mra věncích „občanů", ale můžeme u nich pozorovat i různé stupně iniciativy, zvídavosti, agresivity, pracovitosti nebo orientačních schopností. Ti nejaktivnější se stávají průzkumníky a lovci, pasivní dělnice to nedotáhnou dál než na sběrače medovice nebo pasáky mšic.
Mraveniště je skutečně jakýsi superorganismus a může mít hmotnost až desítek kilogramů. Je ale rozptýlen jako obrovská měňavka široko daleko okolo mraveniště, a protože se skládá z tisíců až milionů žaludků, není ani z ekologického hlediska zanedbatelným článkem přírodních společenstev. Kdybychom zvážili všechny mravence, kteří pročesávají .naše lesy a pastviny, jejich hmotnost a spotřeba by byly větší než u všech obratlovců žijících na stejné ploše. Účinně regulují počty škodlivého hmyzu a ročně vynesou na povrch až 50 gramů zeminy na každém čtverečním metru. Jejích přispěním tak vznikne během jednoho století asi centimetr nové ornice. Máme tedy mnoho důvodů mravence nejen obdivovat, ale i chránit.
Zdroj: Čorba Jaroslav: Divit se je lidské, Vydavatelství Fischer, ISBN 80-85919-13-3
(c) inforama-thorium