Egyptské pyramidy. Visuté zahrady princezny Semiramis. Mohutná Feidiova socha Dia. Artemidin chrám v Efesu. Mauzoleum v Helikarnasu. Maják na ostrově Pharos. Sedm divů světa, tak, jak je pojmenoval antický svět. Naše civilizace příliš roztáhla svá křídla, a tak nás již velikost pyramid velmi neohromí. Hledáme divy jinde. Jsou často méně nápadné než pyramidy, jsou víc o tom, co kolem sebe poznáváme, než o tom, co vytváříme. Proto klademe našim současníkům otázku: Co dnes považujete za sedm divů světa?
MUDr. František Koukolík, DrSc.
ve fakultní Thomajerově nemocnici v Praze se zabývá především neuropatologií. Popularizátor vědeckých poznatků v časopisech i na televizní obrazovce, autor knih Lenochod a vesmír, Svatý Augustýn a housata, Mozek a jeho duše, Odlišné dítě, Vzpoura deprivantů.
Na mysli mám hloupost skupinovou. Knihovny se prohýbají tíhou pojednávající o moudrosti. O skupinové hlouposti, mezi miliony knih lidmi napsaných, se najde méně než deset svazků - za celé psané dějiny. Jak ukázal Jim Welles: „Skupinová hloupost je dána zkreslováním rozlišených, vnímaných a poznaných informací ve jménu soudržnosti a sociální hierarchie skupiny, následována přehnaným nedostačujícím nebo úplně scestným typem chování - uvnitř skupiny i v jejím vztahu k okolí."
Minulost i současnost ukazují rozkvetlé zahrady příkladů, jak lidské skupiny ve jménu vlastní soudržnosti a zvláště hierarchie přestávají hledat alternativní řešení potíží nebo jich hledají příliš mnoho, ničí varovné hlasy anebo jich nechají křičet takový počet, že je nikdo nebere vážně, případně se začnou chovat natolik scestně, že podobné chování jedince vede ke zbavení svéprávnosti.
Nevěřím, že by hybnou silou dějin byl Pokrok, Sobecké geny. Třídní boj, Náhoda a nutnost, Sebereflexe světového ducha. Hvězdné nebe nad námi a mravní zákon i nás nebo Čtyři vznešené pravdy, Vědeckotechnická revoluce, či Něco mezí námi.
Mám za to. že základní, řečnou, oslnivou a nejmohutnější historickou silou je hloupost, individuální, ale hlavně skupinová. Je nesmírně chytrá, prozíravá, je věčná a je jedinou skutečně nekonečnou veličinou ve známém vesmíru.
Nesouhlasíte?
Proč by tedy vypadaly a vypadají naše dějiny tak, jako vypadají? Vždyť skoro všechno zlo a neštěstí si děláme sami, sami sobě jsme jedinými skutečnými a vražednými nepřáteli. Nebo snad znáte jiné bytosti, které by měly ráj na dosah ruky a přitom by dělaly to, co lidský druh dělá například jen posledních padesát let?
Ještě nesouhlasíte?
Zdroj: Čorba Jaroslav: Divit se je lidské, Vydavatelství Fischer, ISBN 80-85919-13-3
(c) inforama-thorium