Leden zaujímá čestné a významné postavení mezi ostatními měsíci proto, že zahajuje nový kalendářní rok. Je však třeba dodat, že toto výsadní postavení neměl odjakživa. Římané jej zpočátku vůbec nebrali na vědomí a klidně si vystačili jen s deseti měsíci. Teprve později byl jejich počet upraven na dvanáct s různým počtem dní. Římský rok počínal v březnu, tedy na jaře. Změna nastala v r. 154 před naším letopočtem, kdy se počátek konzulátu přesunul z 15. března na 1. leden. Tak vznikl dodnes dodržovaný počátek roku.
Římané svůj první měsíc nazvali symbolicky januaris na počest Januse, boha počátku dne a všeho dění. Janus měl dvě tváře, z nichž jedna hleděla dopředu, druhá dozadu - to aby viděl zároveň do minulosti i do budoucnosti. Z latinského januaris vznikl německý Januar, ruský janvar, anglický january nebo francouzský janvier. My jsme si první měsíc v roce pojmenovali po svém a dali jsme mu krásné a poetické přírodní jméno - leden. Jeho označení pochází asi odtud , že celou přírodu poutá, resp. měl by poutat, led.
Co říkají lednové pranostiky? Především se zásadně žádá, aby první měsíc v roce byl opravdu "lednem" se vším všudy (č.1-6). Třetí pranostika popisuje průběh počasí v zimní anticyklóně (tlakové výši), kdy v noci mrzne v důsledku výrazného vyzařování tepla tím více, čím byl jasnější den; proto se též říká: Slunce svítí na mráz. Pokud jsou v této době pole pokryta sněhem, nemívá to nežádoucí účinky; bez sněhové pokrývky však dochází k vymrzání ozimů.
Pro cestáře a správy silnic je svým způsobem demoralizující pranostika č.6. Který z řidičů by byl dnes ochoten uznat, že silnice nejsou sjízdné ve smyslu pranostiky proto, aby se zajistila úroda zelí - i když si vepřovou a knedlík bez zelí stěží dokážeme představit? Nekřivděme pranostice, která jednoduše žádá, aby leden byl lednem v pravém slova smyslu jako očekávaný předpoklad obvyklého průběhu počasí v dalších měsících v roku a tím i dobré úrody. Je totiž pravdou, že pro velkou proměnlivost zimních teplot může být v konkrétním ročním období nejchladnějším měsícem kterýkoliv měsíc od listopadu do března. Leden je sice měsícem s nejnižší průměrnou teplotou za víceleté období, ale jen v necelých 50% všem zim je nejchladnějším měsícem roku; únor bývá nejchladnějším měsícem přibližně ve 28% a prosinec ve 20% všech zim.
Pranostiku č.8 uvádí F.J.Studnička též ve znění Slunce k létu, zima k mrazu. Kdy začíná platit? Od zimního slunovratu 21.prosince. Všechno je tedy zatím v nejlepším pořádku, pokud si neuvědomíme, že daleko aktuálnější otázkou je, dokdy naše pranostika platí - den totiž roste až do letního slunovratu 21.června! Abychom tento problém vyřešili, musíme zjistit, kdy u nás zima obvykle vrcholí. Podle výsledků měření naší sekulární stanice v Praze-Klementinu za posledních 200 let připadá nejnižší průměrná denní teplota během roku na 15.ledna (-2,1°C). Lze tedy říci, že za normálního průběhu zimy je vrcholem zimy přibližně polovina ledna. Takže pranostika platí po dobu zhruba 3-4 týdnů od zimního slunovratu do vrcholení zimy mezi 15.-21.lednem.Poté už jde sice slunce dále k létu a den roste, avšak zimy už obvykle ubývá.Protipólem tohoto rčení je pak červencové pořekadlo č.1.
Další skupina pranostik (č.9-20) v různých obměnách zavrhuje mírný leden s deštěm jako předzvěst budoucí neúrody. Přirovnání a rýmy mluví jasnou řečí. Snad jen k pojmům pranostiky č.10. korec jako plošná míra reprezentoval 2878 m2, mandel (český panák) je pojem odvozený z němčiny a znamená patnáct kusů. Tedy po teplém lednu se očekává úroda obilí tak nicotná, že vydá z 1 hektaru jen 3,5 panáku - každý z nich o 15 snopech.
Byl by zásadní omyl, kdybychom považovali vinařské pranostiky č.17 a 18 za navzájem rozporné. První z nich nelze rozumět tak, že pro vinaře a milovníky vína je žádoucí suchý leden - nebo sucho vůbec (čím by se potom víno "pančovalo"?). Přiměřené množství srážek je na místě, ale v podobě sněhu! Jen by neměl být leden deštivý - tedy prostě teplý (viz. pranostika č.11). Pranostiky si jednoduše přejí, aby počasí mělo v lednu "normální" průběh, aby počátek roku nebyl poznamenán výraznou anomálií počasí neboli "zpřeházenou" všeobecnou cirkulací atmosféry. Každá anomálie totiž mže - i když nemusí - vyvolat potom v průběhu roku další anomálie a a ty nemusí být vždy opačného smyslu ve srovnání s lednem. Ostatně "rozvrtaný" počátek roku je i meteorologického hlediska "díra" do všeobecné cirkulace. Připomeňme si převážně mírné zimy posledních let a hlavně zimu 1974/1975, která se dokonce stala nejteplejší zimou ve střední Evropě od počátku pozorování. Převládá u nás v těchto případech oceánický, atlantický vliv nad kontinentálním. Jeho znakem je teplá (mírná) zima, bohaté srážky i silný vítr. Máme tedy podobné zimy, na které jsou po staletí zvyklí třeba v jižní Anglii nebo v Belgii. Za takových zim dochází při teplém jižním proudění k rozšíření různých infekcí (rčení č.21), které dnes naštěstí při včasných opatřeních zdravotníků nekončívají tak tragicky - zvýšenou úmrtností - jako dříve (pořekadlo č.22).
Tím se dostáváme k pranostikám, vyslovujícím přímo konkrétní dlouhodobou předpověď na určité termíny (č.23-37). Zajímavá je hned ta první, vyjadřující kompenzaci mírného ledna studeným únorem. Je reálná? Podle Prahy-Klementina následoval v posledních 100 letech po abnormálně teplém lednu podnormálně teplý únor jen ve 26% všech případů. To znamená, že pranostika č.23 neplatí - po mírném lednu následuje většinou i mírný únor. K témuž výsledku dospěl i P.Kovanic.
Je-li leden takový, jaký má být, pak je vše v pořádku, říkají pranostiky č.26, 28 a 30 - ta poslední je paralelou k č.6. V pravidle č.26 se patrně krásným počasím rozumí mrazivé počasí za vysokého tlaku vzduchu (viz. pranostika č.3). V tomto případě lze počítat, že zima jako roční doba "splní" svou příslušnou dávku mrazů a neopozdí se jaro.
Pranostice č.29 je z hydrologického hlediska patrně třeba porozumět tak, že v případě vydatné lednové sněhové nadílky a pozdějšího omezenějšího sněžení do jara sníh postupně vysublimuje ("vymrzne") nebo odtaje, takže nedojde v dubnu - prostě na jaře - k výrazné povodňové vlně na našich tocích, což má svoji logiku. Čelakovský uvádí tuto pranostiku v obecnější podobě (Velký sníh, malá voda) a komentuje: Tak v naší vlasti bývá, ač ne vždycky.
Průpovídky o krtkovi a červíkovi (č.31 a 32) nelze brát doslova, principiálně je v nich však zrnko pravdy z hlediska následného jara.
Kompenzační pranostiky č.35 a 36 počítají s jakousi tepelnou nebo vůbec "povětrnostní" rovnováhou v kalendářním roce. Jenomže ji musíme chápat vlastně tak, že nutně dochází ke změně znaménka: jak je v lednu zima, tak je v červenci teplo. Něco na tom možná je, ale spíše pro Zemi jako planetu; ve své striktní podobě neplatí pro jednotlivé lokality nebo oblasti (výjimku tvoří následnost tuhé zimy 1946/1947 a horkého suchého léta1947). Potvrzuje to vlastně i statistické hodnocení korelací měsíčních teplot, provedené P.Kovanicem, podle něhož je leden z hlediska vlivu na následující měsíce vyložený outsider.
Poslední "houbařské" úsloví doporučuji prakticky ověřit o dovolené. Jen si musíte ráno trochu přivstat, aby už hříbky nebyly vysbírané a abyste to pak nesváděli na nedostatek lednového sněhu.
Nejvýznamnějšími "kritickými dny ledna jsou Nový rok a svátek Pavla obrácení.
Informace byly čerpány z knihy Jan Munzar: Medardova kápě, nakl. Horizont Praha 1985
Poznámka: Všechny zde uvedené pranostiky jsou bez záruk. Jediný spolehlivý ukazatel budoucího počasí je rosnička. Pokud se vám podaří odchytit tento čím dál vzácnější druh žáby, řiďte se výhradně jejími doporučeními.