Na rozdíl od března se kalendářní duben již částečně kryje s přírodním - kvetou duby. Podle P.Kejmla připadl průměrný počátek květu dubu v dolním Poodří za období 1958 - 1968 na 28.4. Podle starého římského kalendáře byl duben druhý měsíc v roce. Z té doby má patrně i své jméno aprilis; je odvozeno ze slova aperire , jež v latině znamená otevírat (ve smyslu jarního otevírání přírody) - ve střední Itálii počínalo jaro. K.Čapek k tomuto měsíci poznamenává: Duben - to je ten pravý a požehnaný měsíc zahradníkův. Ať si jdou do háje milenci se svým velebením máje; v máji stromy a květiny jen kvetou, ale v dubnu vyrážejí...
Dubnové počasí nemůže být jiné než aprílové. Je následkem typických jarních vpádů chladného vzduchu - nejčastěji mořské arktické vzduchové hmoty z vysokých severních šířek do severní Evropy.Toto "náladové počasí se vyznačuje obvykle náhlým ochlazením, nárazovitým větrem, velkou průzračností vzduchu (tedy výbornou dohledností), ale i rychlými změnami mohutné kupovité oblačnosti, takže se střídají jednotlivé přeháňky deště, sněhu nebo krupek s delšími či kratšími obdobími vyjasnění s již intenzivním slunečním svitem. Nestálé dubnové počasí souvisí s tím, že duben je (podle údajů z Prahy-Klementina za období 1901-1960) měsícem s nejnižším průměrným tlakem vzduchu za celý rok. V nadmořské výšce tlakoměru 202m činí v dubnu tlak vzduchu 987,0 hPa, po přepočtu na hladinu moře 1011,1 hPa (hektopaskal je číselně roven milibaru).
Bláznivé aprílové počasí charakterizuje nejen pranostika č.2 z poloviny minulého století, nýbrž i rčení č.3, 4 a 38, která dubnový čas charakterizuje jako nestálý, takže si na něm nelze zakládat. Poláci vysvětlují v lidové meteorologii nestálost aprílového počasí tím, že se v dubnu stýká zima s létem a obě roční doby zápasí, kdo z koho. Němci pak říkají: Nevěř žádnému počasí v dubnu - apríl si stejně troubí, jak chce.
Naším nejstarším dochovaným popisem aprílového počasí je zápis v latinském deníku Karla Staršího z Žerotína z roku 1588. V překladu zní: Co říká o dubnu přísloví, nestálostí svou i měsíc tento dosvědčil, že pravdou jest. Bylo totiž nutno snášet proměnlivé počasí, po jasné pohodě deště následovaly, po deštích opět jasno. Obzvláště však měsíc tento skrze drsnější větry škodlivý byl, které bez ustání takřka vanouce, dílem od severu, dílem od jihu stav povětří nejistým a pochybným nám učinily.. K tomu deště časté a mrazy ranní plodům nemálo uškodily, obzvláště pšenici na místech nejúrodnějších, které buď příroda, nebo rolníků nedbalost neplodnými učinila. Na stručném zobrazení aprílového počasí před 400 lety je zajímavé například správné zdůraznění meridionálního charakteru cirkulace (tj. proudění vzduchu okolo poledníků). Kuriózní však je, že zmíněná dubnová lidová pranostika, kterou měl Žerotín v roce 1588 na mysli, se nám nedochovala. Byla patrně velmi podobná charakteristice dubnového počasí v Partliciově kalendáři: Povětří velmi nestálé, neveselé a větrné, s častými plíštěmi a sněhy.
Sněhová rčení č.5-9 se podobně jako v březnu dívají na význam dubnového sněhu různě. Kladně se hodnotí sníh čerstvý, který se postupně rozpouští a je zdrojem vláhy, záporně sníh ležící na poli dlouho (přetrvávající ze zimních měsíců). Známá "ovčácká" pranostika č.10 má své reálné odůvodnění, neboť na většině území Česka připadá průměrné datum posledního dne se sněžením právě na duben. Výjimku tvoří jednak jižní Morava, kde poslední den se sněžením obvykle připadá již na konec března (Bzenec 25.3., Valdice 27.3., Židlochovice 21.3.), jednak místa s vyšší nadmořskou výškou. Např. na Cínovci připadá datum posledního dne se sněžením na 3.5., na Lysé hoře dokonce na 20. květen.Zajímavé jsou pranostiky č.28 a 29, které vyjadřují v podstatě totéž; starší první formulace je ze Selských pravidel z roku 1846. I když může během jasné noci mrznout za libovolné fáze Měsíce, přece jenom bývají mrazy daleko nápadnější kolem úplňku; proto lidová meteorologie připisovala zhoubné působení Měsíce a jeho paprsků na vegetaci v dubnu a květnu neoprávněně tak velký význam.K tomuto problému se vrátíme u "ledových mužů". Pomineme-li první "hromovou" pověrečnou pranostiku (která slibuje, že bude silný ten, kdo si při prvním zahřmění chytne kámen),dostáváme se k podobně tajuplnému rčení č.31. To je přímo meteorologicko-botanická záhada - nebo apríl. Pokud by se rčení týkalo i dalších květin, mohli by chudáci zahradníci a květinářky po první bouřce rovnou zavřít krám. Jaký účinek by mohl mít hrom na vonné látky květin, konkrétně fialky? Bereme-li tento hrom doslova, domnívám se, že by příslušné decibely neměly mít vliv žádný. Hromem se ovšem lidově mínila bouřka, takže by v úvahu přicházel kromě blesku déšť a kroupy. Květy se však před deštěm uzavírají a terénní pozorování fialek bezprostředně po dešti snížení vůně nepotvrzuje. Pokud by pak přišly kroupy, bylo by nejen po vůni, ale i po samotné fialce. Dostali jsme se tedy do slepé uličky.
Otevřeme-li Dostálův Klíč k úplné květeně ČSR, předně tam vůbec nenajdeme fialky, ale violky. zato je jich velká řada, např. violka psí, divotvárná, chlumní a nejčastěji se vyskytující violky vonná a lesní. Violka vonná je tmavě červenofialová až fialově modrá, v ústí bílá, vyskytuje se dosti hojně od nížin do hor, často se však pěstuje i v zahrádkách. Kvete v březnu a dubnu a voní tak, že podle toho bylo zvoleno její druhové jméno. Violka lesní má světle fialové květy, vyskytuje se hojně v lesích, kvete v době od dubna do června a zkušenost ukazuje, že voní málo.
Vezmeme-li v teď úvahu, že při normálním chodu počasí je duben první měsíc s bouřkami,jsme u cíle a záhada je u konce ve prospěch naší pranostiky. Ne snad, že by účinkem hromu (tj.bouřky) fialka přestala vonět; s ohledem na termín květu lze říci, že fialka vonná kvete v průměru před výskytem prvních bouřek a po nich pak už kvete jen méně vonící violka lesní.
Zato průpovídky č. 32-34 lze označit za pravý apríl. S vpády chladného vzduchu v dubnu a počátkem května (tedy s mrazy nebo přízemními mrazíky) je nutné ještě počítat. To mluví ve prospěch rčení č.35, které má na mysli, že teplo v dubnu ještě příliš předčasné. Pořekadlo č.39 bylo již komentováno na s. 20.
Podívejme se ještě na vztahy mezi teplotami dubna a dalších měsíců podle statistického hodnocení J.Kovanice. Duben nemá ani na jeden z následujících měsíců silný vliv. Střední statisticky významný kladný vliv má duben na červenec, na říjen a listopad. Jinými slovy: po dubnu teplejším než normálně budou pravděpodobně následovat i nadnormálně teplé uvedené měsíce. Malá, ale kladná korelace je i mezi dubnem a květnem, což mluví spíše pro pranostiky č.25 a 26 než pro rčení č.27.
Proměnlivé počasí v dubnu je patrně příčinou toho, že máme k jednotlivým dnům měsíce jen málo rčení. Nejvýznamnějším "kritickým" dnem dubnových pranostik je Jiří.
Informace byly čerpány z knihy Jan Munzar: Medardova kápě, nakl. Horizont Praha 1985
Poznámka: Všechny zde uvedené pranostiky jsou bez záruk. Jediný spolehlivý ukazatel budoucího počasí je rosnička. Pokud se vám podaří odchytit tento čím dál vzácnější druh žáby, řiďte se výhradně jejími doporučeními.