Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem, trnopuk - z kamen fuk.
Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem, máj - polezem na kraj.
Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem, máj - vyženem kozy v háj.
Sníh v máji - hodně trávy.
Studený máj - v stodole ráj.
Chladno a večerní mlhy v máji hojnost ovoce a sena dají.
Není-li květen ani příliš studený, ani mokrý, naplňuje stodoly i sudy.
V máji vlhko, chladno - bude vína na dno.
Suchý březen, chladný máj - bude humno jako ráj.
Suchý březen, mokrý máj - bude humno jako ráj.
Mokrý máj - v stodole ráj.
Mokrý máj - chleba hoj.
V máji aby ani hůl pastýřova neoschla.
Májová vlažička - naroste travička; májový deštíček - poroste chlebíček.
Májová kapka platí nad dukát.
Na mokrý květen přichází suchý červen.
Deštivý květen - žíznivý říjen.
V květnu vrtěl dešťa - hrstka bláta.
Májová voda vypije víno.
Večerní rosy v máji hodně sena dají.
Je-li už máj zahradníkem, není stodol milovníkem.
Suchý květen - mokrý červen.
Když máj vláhy nedá, červen se předá.
Jestli v máji neprší, červen to dovrší.
V máji hřímoty nedělají trampoty.
Když se v máji blýská, sedlák si výská.
V květnu-li hrom se ozývá, v červnu zřídka mrholívá.
Jsou-li májové hřiby červivé, bude suché léto.
Bujný květ - plný úl.
Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí; v červnu rojení nestojí za zvonění.
Roj, který se v máji rojí, za plnou fůru sena stojí; ale o svatém Janě ani za vodu ve džbáně.
Vstupujeme do měsíce, který se pokládá za nejkrásnější v roce. Má však
ještě další prvenství: jediný ze všech měsíců v roce má dvě pojmenování:
starší máj (z latinského maius) a mladší květen (podle přírody, která
v tuto dobu kvete). Málokdo však ví, že název květen je u nás znám
něco přes 200 let. Užil ho poprvé jeden z tvůrců novodobé češtiny
Josef Jungmann r. 1805 při "zcestování "francouzského přírodního
románku Atala aneb Láska dvou divochů napoušti F. R. Chateaubrianda. Starší
označení pátého měsíce se však ještě dlouho udržovalo a je dosud poměrně
živé. Užil ho i Karel Hynek Mácha pro svou nesmrtelnou báseň z r. 1836 -
podle tehdejšího pravopisu měl však její titul při svém vzniku podobu Mág.
Stejný název května má i většina našich pranostik. Z toho by se dalo
usuzovat na jejich relativní stáří.
Úvodní tři květnová rčení přinášejí různá libozvučná pokračování
"kamnové" pranostiky známé již z března a dubna. Verze č. l je
podle F. L. Čelakovského; trnopukem se zde obrazně míní májová doba rašení.
Verze č. 2 byla zaznamenána na Chodsku.
To, co dále květnové pranostiky vítají, nám většinou nejde pod fousy: květen
chladnější, spíše deštivější. Abychom porozuměli nejznámější
pranostice č. 5 o studeném máji, doplňme ji rčením č. 21 o máji -
zahradníku. Květen by tedy podle poznatků našich předků neměl příliš
vybočit z normálního chodu teplot; při teplém máji jsou obavy z nižších
výnosů. Zdravé meteorologické jádro naší oblíbené průpovídky
potvrzuje známý meteorolog A. Gregor.
Normální květen se vyznačuje poměrně rychlým ohříváním evropské
pevniny, což se projevuje stálým vzestupem průměrných teplot vzduchu. Přilehlý
oceán se ohřívá pomaleji. Zatímco v zimě byl teplejší než kontinent, v
letním pololetí zůstává postupně v oteplování za evropským vnitrozemím
stále více pozadu. Tyto teplotní rozdíly se začnou obvykle projevovat i v
rozložení tlaku vzduchu. Nad teplejší pevninou se tlak vzduchu snižuje, nad
chladnějším oceánem zvyšuje. Tato nerovnováha se pak vyrovnává pronikáním
chladnějšího vlhčího vzduchu od moře na kontinent. Nedochází-li během
května k neobvykle rychlému přehřívání evropského kontinentu, nehrozí příliš
prudký nástup a delší trvání advekce (přílivu) vlhkého vzduchu, a tím
deštivého počasí v první polovině června. Neočekává se tedy výrazné
"medardovské" počasí, které by mohlo ohrozit vývoj polních
plodin i senoseč.
Proto A. Gregor považuje velká vedra v květnu a v červnu za nepříznivý příznak
pro další vývoj povětrností během léta. Formuloval svůj názor takto:
Studený a vlhký květen přináší teplý a suchý červenec; teplý a suchý
květen je předzvěstí studeného a vlhkého července.
Po sérii rčení příznivě nakloněných květnovému dešti se zastavme u průpovídky
č. 18. Kolik deště je vrtěl? Pořekadlo bylo zaznamenáno ve Slezsku, kde je
"vrtěl" nářeční označení staré české jednotky objemu pro
sypké látky, věrtele (z německého Viertel, tj. čtvrtina korce). Podle
patentu z r. 1784 obsahoval věrtel 23,401; v chmelařství se dodnes užívá
českého věrtele s obsahem 23,25 1. Poměrně velké množství deště v květnu
vytváří tedy jen hrstku bláta, neboť žádaná vláha se rychle vsakuje
nebo vypaří (srovnej březnovou pranostiku č. 30).
Protikladem k předchozím "vláhovým" pranostikám je rčení č. 19
o májové vodě pijící víno. Uvádí ji ve svém Mudrosloví národa
slovanského v příslovích z r. 1852 F. L. Čelakovský a interpretuje ji tak,
že deštivost v máji škodí vinicím.
Předpovídat dlouhodobě atmosférické srážky je problém dosti ožehavý.
Nejinak je tomu i v našich pořekadlech č. 22 a 23, podle nichž by měl být
suchý květen kompenzován výrazně deštivým červnem. Podle rozboru vztahu
srážek v květnu a červnu na základě dlouhodobého měření v Přerově
(za období 1901 - 1960) se ukazuje, že se srážky menší než normál
vyskytly ve 34 případech. Co z toho plynulo pro červnovou vláhu? Červen se
"předal" v 16 případech (v 47 %). Častěji se tedy po sušším květnu
vyskytl i sušší červen, takže naše pranostika vyjadřovala spíše přání
rolníků než skutečnost. To mluví ve prospěch chodské pranostiky č. 24
opačného smyslu.
Dostáváme se k včelařským pranostikám č. 29-31, z nichž nejznámější
je patrně1 č. 30, která hodnotí cenu květnového rojení; zaznamenal ji v
polovině minulého století F. L. Čelakovský. Není většího omylu při
interpretaci pranostik než bezprostřední výklad, aniž se pokusíme zjistit
bližší okolnosti místa a doby vzniku a tehdejší reálie. V našem případě
se bez základních znalostí z dějin včelařství nemůžeme vyjádřit k významu
zvonění. Je zde jen pro potřebu rýmu? Proč se vlastně přikládá cena
pouze májovému roji? Jsme tedy postaveni před problém, kdy asi pranostika
vznikla.
Využijeme-li studií O. F. Bablera k tomuto tématu, nejstarší českou
obsahově podobnou průpovídku nacházíme v kalendáři Nejnovější moravský
a slezský domácí přítel na r. 1847:
Za mlaďunký rojík v máji
rádi ti vůz sena dají;
ale za roj v červnu
ani se jen z místa nehnu.
Pokud jde o srovnání ceny roje s fůrou sena, známý překladatel ukázal,
že není původní. Znají je v řadě evropských států, a to dříve. Např.
nerýmovaná podoba podobného anglického pořekadla je ve staré anglické příručce
z r. 1655, kde se hodnota včelího roje v máji přirovnává ke krávě s nůší
sena, kdežto v červenci nestojí ani za mouchu. K nám se tato včelařská
pranostika dostala patrně přes německou a polskou jazykovou oblast. Nápadně
podobná, ale ještě nerýmovaná polská pranostika z kalendáře na r. 1843
zní v českém překladu takto:
Roj včel v máji stojí za fůru sena,
červnový (roj) nestojí za námahu.
Zvážíme-li, že kalendář z r. 1847 s nejstarší podobou české
pranostiky byl určen pro Moravu a Slezsko - kulturní historik Č. Zíbrt ve svých
příspěvcích k dějinám včelařství z konce 19. století uvádí Slezsko
jako oblast, kde analogickou poučku zaznamenal mezi lidem - nasvědčuje všechno
tomu, že se editor uvedeného Domácího přítele opíral o polskou verzi a že
ji při překladu opatřil rýmem.
Není-li ale nejranější česká verze naší včelařské pranostiky původní,
pak je u průpovídky č. 30 originální motiv "zvonění". Má mimo
rým nějaký význam? Kupodivu ano. Z možných výkladů příčin zvonění
se zdá nejdůležitější hledisko majetkoprávní. Zvoněním, klepáním na
kosu nebo starý hrnec či střílením dal včelař okolí na vědomí, že roj
vyšel z jeho úlu, a je tedy jeho vlastnictvím. Kdo první zvonil, vyloučil
možnost, aby si roj přivlastňoval jiný blízký včelař, a to bez ohledu na
to, kde se roj usadil.
A smysl našich rčení č. 30 a 31? Červnový roj^nemá velkou cenu, protože
v běžném roce už z něho nebude užitek: proto se nevyplatí o něj hlásit,
v prvním případě zvonit. U starého způsobu včelaření se totiž rojení
vždy považovalo za kladný prvek, za příznak životaschopnosti včelstva, což
ovšem nemusí platit vždy. Dnes se na rojení včel z hospodářského
hlediska pohlíží jako na nežádoucí jev, protože jiná včelařská zkušenost
říká: Mnoho rojů - málo medu. Je žádoucí pouze mírná rojivost, nepřesahující
v počtu rojů 10 % plného, racionálně vedeného včelína. Dodnes je totiž
přirozený roj nejhodnotnější náhradou eventuálních vysokých zimních
ztrát včelstev.
Končíme-li putování po stopách starých včelařských pranostik, můžeme
konstatovat, že jsou pěkným kulturně historickým dokladem o úzkém vztahu
našeho lidu ke včelám a včelaření; tento vztah je velmi žádoucí i dnes,
kdy se dochází k závěru, že med a vosk tvoří jen asi 10-20 % společenského
užitku včelstev, zato plných 80-90 % spočívá v opylování zemědělských
kultur.
A jak se jeví měsíc květen při statistickém hodnocení vztahů mezi měsíčními
teplotami podle P. Kovanice? Je poměrně nezávislý na předchozích měsících
(je až na 8. místě v pořadí závislosti), ale má silný kladný vliv na následující
měsíce (je na 2. místě ve stupnici vlivu). Konkrétně má průměrná
teplota května silný kladný vliv na teplotu července, srpna a září téhož
roku, srpen a září roku následujícího a na duben téměř po třech
letech. To znamená, že po květnu teplejším než obvykle bude pravděpodobně
následovat i nadnormálně teplý červenec, srpen a září. Netýká se tento
závěr vlastně rčení č. 21 o nevítaném zahradníku máji?
Nejpopulárnější z květnových pranostik jsou bezesporu ty, které se týkají
"ledových mužů" (12.-14. 5.), vinařům jsou pak známá rčení k
Urbanu (25. 5.).
Informace byly čerpány z knihy Jan Munzar: Medardova kápě, nakl. Horizont Praha 1985
Poznámka: Všechny zde uvedené pranostiky jsou bez záruk. Jediný spolehlivý ukazatel budoucího počasí je rosnička. Pokud se vám podaří odchytit tento čím dál vzácnější druh žáby, řiďte se výhradně jejími doporučeními.