Vše, co pro život potřebuji, jsem se naučil v mateřské školce, nabádá Robert Fulghum v březnovém příspěvku... Pokud se stále honíte za další prací, úspěchem, bohatstvím, ...vězte, že nikdy nedosáhnete uspokojení. To totiž tkví v něčem úplně jiném. Možná vám pomůže níže uvedený text se alespoň na chvíli zastavit a uvědomit si, že již dnes můžete být vděční, jako já...
Za partnera, který noc co noc pomačká
peřiny,
Protože není venku s někým jiným.
Za daně, které musím platit,
Protože to znamená, že mám stále zaměstnání.
Za nepořádek, který musím uklízet po oslavě,
Protože to znamená že jsem obklopen přáteli.
Za šaty, které jsou mi trochu těsné,
Protože to znamená, že mám co jíst.
Za trávník, který je třeba kosit, okna, která
je třeba umývat a okapy, které je třeba opravovat,
Protože to znamená, že bydlím ve svém domě.
Za všechny stížnosti,které poslouchám na
vládu,
Protože to znamená že máme svobodu projevu.
Za volné parkovací místo, které je až na
konci parkoviště,
Protože to znamená, že mohu chodit.
Za vysoký účet, který platím po večeři s
blízkými,
Protože to znamená, že jsem štědrý a že mám někoho rád.
Za únavu a bolavé svaly na konci dne,
Protože to znamená že jsem byl schopný těžce pracovat.
Za otravný budík, který musím ráno vypnout,
Protože to znamená,že jsem ještě naživu.
A ještě něco
..
Říká se,
že člověk potřebuje jen 1 minutu,
Aby
zjistil, že se mu nějaká osoba líbí,
1 hodinu, aby ji správně poznal,
1 den, aby ji začal mít rád či milovat,
ale potřebuje celý život, aby na ni zase zapomněl.
... nezapomněl jsem, myslím na vás, přátelé...