Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami Života, toužícího po sobě samém.
Přicházejí skrze vás, ale ne od vás.
A třebaže jsou s vámi, přece vám nepatří.
Můžete jim dát lásku, ne však své myšlenky, neboť ony mají své myšlenky.
Můžete dát domov jejich tělům, ne však jejich duším, neboť jejich duše přebývají
v domově zítřka, který vy nemůžete navštívit dokonce ani ve svých snech.
Můžete se snažit být jako ony, nepokoušejte se však je učinit je podobné sobě.
Neboť život nekráčí zpět a nezastavuje se u včerejška.
Jste luky, z nichž jsou vaše děti vystřelovány jako živé šípy.
Lučištník vidí na stezce nekonečna terč a napíná vás svou silou, aby jeho šípy
letěly rychle a daleko.
Ať napínání rukou Lučištníka je pro vás radostí. Neboť jak miluje šíp, který
letí, tak miluje také luk, který je pevný.
Zdroj: Chálil Džibrán: Prorok, Nakladatelství Vyšehrad 1990