Zvířata svolala velké shromáždění, protože se chtěla poradit, jak se bránit odírání od lidí.
„Mně berou skoro všechno," stěžovala si kráva, „mléko, maso a dokonce i kůži."
"Já na tom nejsem o nic lépe," řekla slepice. "Mně berou vajíčka a nakonec mě vždycky strčí do hrnce."
„Mě obírají o maso a krásnou kůži," řekl vepř.
„A nás zase zbavují svobody, abychom jim zpívali," tvrdili kanárkové.
A tak si měli všichni nač stěžovat: jeleni, zajíci, ptáci a ryby, velryby a tuleni, leopardi a sloni.
Když všechna zvířata přednesla své stížnosti, ozval se tichým hlasem hlemýžď:
„Kdyby mohli, sebrali by mi lidé ihned, co mám. Neboť to, co mám, jim chybí ze všeho nejvíc k tomu, aby se jim vedlo dobře: čas!"
Zdroj: Norbert Lechleitner: 100 moudrých příběhů pro potěšení, Nakladatelství Vyšehrad 2002