"Nuže, pojď dál," řekl. "Tak ty bys se mnou chtěl udělat interview?"
"Jestli máš čas," řekl jsem.
Usmál se a odpověděl:
"Můj čas je věčnost, a proto je ho dost na všechno. A na co se mě vlastně chceš zeptat?"
"Co tě na lidech nejvíc překvapuje?"
Odpověděl:
"To, že je nudí být dětmi, a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí,
zase touží být dětmi.
Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a
pak utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku své zdraví.
Překvapuje mě, že se natolik strachují o budoucnost, že zapomínají na
přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.
Překvapuje mě, že žijí, jakoby nikdy neměli umřít, a že umírají, jako kdyby
nikdy nežili."
Vzal mne za ruce a chvíli jsme mlčeli.
Pak jsem se zeptal: "Co bys chtěl jako rodič naučit své děti?"
Usmál se a odpověděl:
"Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Mohou jen
dovolit, aby je druzí milovali.
Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v životě mají, ale koho mají.
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám
za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní.
Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíc, ale ten, kdo potřebuje
nejméně.
Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme,
hluboká zranění, ale trvá mnoho let, než se taková zranění uzdraví.
Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.
Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své
city vyjádřit.
Chci, aby poznali, že opravdový přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto
je má rád.
Chci, aby poznali, že vždycky nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami
musejí odpouštět."
Chvíli jsem seděl a těšil se z Jeho přítomnosti.
Pak jsem poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem za všechno, co pro mne i ostatní dělá...
Lidé zapomenou, co jste řekli. Lidé zapomenou, co jste udělali, ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.
Zdroj: http://www.inspiruj.cz/