Říká se to o lidech vnímavých a chápavých, kterým nečiní potíže přijmout nové myšlenky.
A toto rčení je staré už dva tisíce roků. V době vzniku křesťanství, kdy lidé pod vlivem apoštolů přijímali nové náboženství, žil jeden mimořádně tupý a nechápavý mouřenín. Velice ho vzrušovalo všechno, o čem se kolem mluvilo, živě se o to zajímal, ale absolutně ničemu nerozuměl. Poslouchal s otevřenými ústy, kroutil hlavou, nedůvěřivě se usmíval a bezradně rozhazoval rukama.
Nikdo si s ním nevěděl rady. Kdoví, jak by to s pohanským mouřenínem dopadlo, kdyby se k němu nedostavil sám apoštol Filip. Byl to výtečný pedagog, a když něco vysvětloval, každý to pochopil. Proto není divu, že se rozsvítilo i v hlavě nechápavého mouřenína. Zčistajasna prohlásil, že je mu všechno jasné a hned se dal také pokřtít. Všichni si oddechli, ale současně říkali, že je to tím, že mouřenín má Filipa. Kdyby ho neměl, kdoví jak by to s ním dopadlo!
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter: Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium