Význam tohoto úsloví je daleko jasnější než jeho původ. Nejprve jsme se domnívali, že je odvozeno od kafrovníku (východoindický vavřínovitý strom) a že vzniklo proto, že při dekorování vítězů vavřínovými věnci se mnoho žvanilo, tedy kafralo. Další stopa vedla do jižních Čech, kde jistý Kaubouš František, tedy KA. FR. s oblibou řečnil při pohřebních hostinách a jiných příležitostech. Jeho žvanivost byla proslulá a vyprávěly se o ní celé legendy.
Nakonec jsme však zjistili, že vznik slovesa kafrati musíme hledat už ve starém Římě. Advokátství bývalo odjakživa a po celá tisíciletí výsadou mužů, ale právě ve starém Římě prolomila dávné tradice první advokátka světa, která se jmenovala Cafrania. Jako žena prahnoucí po emancipaci to pochopitelně neměla lehké. Muži - advokáti ji nebrali vážně, posmívali se jí a její obhajovací řeči nazývali posměšně kafráním. To se udrželo až do dnešních časů, ale měli bychom se zamyslet, je-li vhodné posmívat se statečné ženě i v dobách rovnoprávnosti.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter: Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium