Této metafory, ze které se postupně vyvinula velice oblíbená a hojně užívaná fráze, poprvé použil ne právě nevýznamný autor, který se jmenoval Goethe. Učinil tak v knize „Spříznění volbou". Ale přes všechnu svou obdivuhodnou fantazii si to nevycucal jen tak z prstu. S tou červenou nití je to totiž takhle.
Pod anglickou vlajkou se plavila spousta lodí patřících státu a spousta lodí je obrovský majetek. Obrovský majetek inspiruje zločince a proti zločincům je třeba přijmout náležitá opatření. Tak se stalo, že lanoví na všech státních anglických lodích bylo pojištěno proti nenechavcům tím, že do každého lana byl vpleten jeden provazec červené barvy. Veškeré lanoví bylo tak poznamenáno, od shora až dolů se vinula červená nit a zločinci si nemohli dovolit zcizit něco, co by je okamžitě usvědčilo ze zločinu. Byla to důmyslná a velice účinná metoda. Tak účinná, že bychom se nad ní měli zamyslet i nyní. Jelikož se rozkrádání veřejného majetku vine dějinami jako červená nit, bylo by záhodno proti tomu něco podniknout. Jenomže zkuste vplést červený provazec do pytle s cementem nebo do fůry písku! Zdá se, že to přece jen feudálové měli o něco lepší!
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter: Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium