Toto rčení poprvé vyslovil věhlasný mistr popravčí, staroměstský kat Mydlář. V dobách, kdy jeho živnost vzkvétala a majetek utěšeně narůstal, nestačil pochopitelně na veškerou práci sám. Sem tam si střihnul nějakou parádní popravu, ale většinou se spoléhal na svoje pacholky, které svědomitě zaučoval, jak si mají počínat ve styku s delikventy. Jelikož byl dobrým pedagogem, dbal také na to, aby jeho svěřenci byli teoreticky na výši.
Jedné soboty, při hodině mučení, ukazoval Mydlář zvídavým žákům nástroje, kterých budou v budoucnosti používat.
„Zde je skřipec," usmíval se, „zde housličky a tady španělská bota."
A jelikož byl v mimořádně dobrém rozmaru, ihned pohotově zažertoval: „V takových botách se ve Španělích chodí do kostela!"
Všichni vybuchli v smích, pouze nejhloupější z pacholků kroutil hlavou a mumlal, že to snad ani není možné.
„Tak?" vykřikl mistr. „Copak ty víš, osle, jak vypadá španělská vesnice?"
Pacholek nevěděl. A jelikož se nevyznal ani v ostatní probírané látce, smáli se rozverní spolužáci, že je pro něj všechno španělská vesnice.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter:
Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium