Tvůrčí
pracovníci mívají často potíže s tím, jak
uchovat v paměti nenadále vzniklé nápady či
hudební motivy. Když něco blesklo hlavou panu učiteli Františku Kmochovi,
nezaváhal a napsal si to na manžetu u košile. Ještě originálnější metodu prý měl
filozof a sběratel Josef Dobrovský. Protože se mu mnohokrát stalo, že své
poznámky ztratil, čímž přišla naše literatura o bezpočet hodnot, vymyslel si
znamenitý způsob jejich bezpečného uchování.
Kdykoliv ho napadlo něco výjimečného, zapsal si to na kousek papírku, ten
pečlivě sroloval a zastrčil si jej pod dlouhé
vlasy za ucho. Tam nápad zůstal až do té chvíle, než se Dobrovský z
přírody nebo ze společnosti vrátil do
pracovny, kde mohl být námět definitivně upraven.
Učencova metoda uchování nápadů pochopitelně nezůstala utajena. Jeho přátelé o
ní často žertovali a říkali, že Dobrovský má svou moudrost za ušima.
Toto rčení nám zůstalo dodnes, i když sama metoda zásluhou znamenitých náprsních
kapes vzala za své.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter:
Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium