Vedle jak ta jedle

Každé povolání má své fenomény a slavné reprezentanty. Mezi dřevorubci to kdysi býval jakýsi Tomeš, o jehož umění a šikovnosti se vyprávěly celé legendy. Prý dovedl i ten nejmohutnější strom položit na místo, které předem určil a nesplete se ani o centimetr. Zkrátka: byla radost ho pozorovat při práci a šumavští lesáci byli šťastni, že mají ve svém středu takového vyhlášeného borce. Leč i Tomeš zažil svůj černý den. Způsobila to statná jedle, která se vychýlila z předem určené dráhy a padla přesně na opačnou stranu. Tam stál právě v tu dobu hajný, který nestačil uskočit a zanechal po sobě vdovu. Byla to veliká událost, o které se hovořilo v celém kraji, a nešťastná náhoda notně pošramotila Tomešovu pověst. I když se nikdy neopakovala, lidé na ni nezapomínali a při jakékoliv blamáži, posměšně říkali: „Vedle jak
ta jedle!"

Tomeše to velice rmoutilo a jednoho večera prý v sušické hospodě prohlásil: „To s tou jedlí bylo tenkrát v pořádku! Ten hajný mi chodil za ženou a já jsem ho musel odrovnat! Kdybych ovšem tušil tu ostudu raději bych ho zapích!" Těžko říci, bylo-li Tomešovi uvěřeno. Jisté je, že případná vražda zůstala pro veřejnost nešťastnou náhodou a rčení „Vedle, jak ta jedle" se používá dodnes.
 

Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter: Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4

 

(c) inforama-thorium