Když se královně francouzské, manželce Luvíka XIII., narodila dvojčata, bylo rozhodnuto, že se z nich nesmějí stát konkurenti v boji o trůn. A vyřešilo se to velice svérázně. Jeden z bratří se s Ludvíkem XIV., nad jehož říší slunce nezapadalo, zatímco druhý byl uvržen do vězení a pro úžasnou podobnost s králem musel nosit na obličeji železnou masku.
Ludvík XIV. měl však časté výčitky svědomí a následkem toho byl neuvěřitelně vztahovačný. Ve všem viděl rafinované narážky na svou krutost. Jednoho rána, když mu k snídani naservírovali, mimo jiné, dvě vejce, strašlivě se rozzlobil. Mrštil jimi o zem a křičel: „Však já vím, co se mi předhazuje. Že jsme si podobni jako vejce vejci a přitom...!"
A právě toto královo přirovnání se ujalo. Ačkoliv by stejně dobře mohlo říkat: jsou si podobni jako třešně třešni, vrabec vrabci, paví oko pavímu oku nebo třeba patník patníku, říká se výhradně: Jako vejce vejci. Pravděpodobně proto, že je první vyřkla korunovaná hlava.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter:
Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium