Takto uznale, i když slovy nehledanými, hovoříme o tom, kdo si radikálně a nekompromisně poradí s nějakým ožehavým problémem. O to, co rozštíp, se již zpravidla nestaráme, ačkoliv toto rčení má prastaré a historicky nevyvratitelné kořeny. Pro poučení si musíme zajít až do města Gordia, kde byl v Diově chrámu uložen válečný vůz frýžských králů. Na jeho oji byl upevněn takzvaný „gordický uzel". Říkalo se, že je zcela nerozvazatelný a také se tomu věřilo. Věštba ovšem dávala šanci budoucímu vládci Asie, který prý uzel rozmotá a tím pádem také ovládne celý kontinent. O věštbě se dozvěděl Alexandr Makedonský a při jednom ze svých válečných tažení si do Diova chrámu odskočil. Podíval se na uzel a okamžitě ho napadlo, že by rozvazováním zmeškal večeři. Proto zvedl meč a uzel jednoduše rozťal.
Věštba byla splněna pouze částečně, ale velikému vojevůdci to pochopitelně prošlo. Kdo by si také troufl Alexandrovi něco vytýkat! Koneckonců, stejně tím sekem vstoupil do dějin a stal se nejen pánem Asie, ale i zakladatelem rčení „Rozťal gordický uzel", „Ten to rozťal" a posléze i „Ten to rozštíp'".
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter:
Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium