Toto konstatování je na první pohled velice nelogické. Hodíte-li člověka do vody, dočkáte se ledačeho, ale rozhodně mu tím nepřivodíte spánek. I velice ospalý člověk, který právě požil barbituráty, se při styku s vodou probudí a pookřeje. Dokonce opilci, klimbající ve všech pozicích, rázem vystřízliví, jsou-li hozeni do rybníka.
Chceme-li porozumět té podivné větě, musíme se vypravit až do starého Egypta. Tam bývalo zvykem, zejména ve vladařských domech, zbavovat se nežádoucích a nevhodně narozených dětí velice svérázným způsobem. Nemluvně bylo položeno do proutěného koše a pak ho čekala dlouhá cesta po hladině Nilu k neznámé a nejisté budoucnosti. Získalo pouhou šanci, že ho nějaká dobrá duše vyloví a bude adoptovat. Což se také občas stávalo už proto, že dítě u sebe mívalo šperky nebo jiné cennosti. Mnoho košů s dětmi však pravděpodobně uplavalo až do moře. A to prostě proto, že na sebe nedovedly upozornit. Řeka pohupovala košem jako kolébkou a i ti nejuřvanější kojenci po dobu plavby tvrdě spali.
Chceme-li tedy, aby někdo pěkně usnul, nehodíme ho do vody jen tak v pyžamu, ale poradíme se s odborníkem, v tomto případě s košíkářem.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter:
Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium