Je to velice nepěkná vlastnost, neboť zpravidla souvisí s nějakou nekalou činností. Ten, kdo si mastí kapsy, nabývá značné finanční prostředky nikoliv vlastní prací, ale trikem nebo dokonce podvodem. Je logické, že nejde, a také nikdy nešlo, o strkání omastku do kapes. Toto rčení vyšlo z reality našeho venkova, kde bývalo zvykem mastit v hospodách karty.
Proč mastit? Hygiena starobylé hospody značně pokulhávala za současnými parametry, hostinští stoly jen nedbale utírali, a tak na dřevěných tabulích byl vždy dostatek tuku. Karty se při častém styku s povrchem stolu opravdu mastily a mastily se i peníze, o které se hrálo. Nebývaly to malé částky a v dílech klasiků se můžeme dočíst, že nejeden sedlák prohrál v kartách grunt nebo alespoň jeho podstatnou část. Z toho ovšem někdo jiný náležitě těžil a cpal si mastné bankovky ze stolu do kapsy. Často šlo o falešné hráče nebo podvodníky, kteří těžili z náruživosti bohatých, ale prostých sedláků. Namastili si kapsy, ale tento detail na oděvu je nemrzel, přestože tehdy ještě nebyly kvalitní chemické čistírny.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter:
Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium