Jestliže takto někdo dopadne, nemůže hovořit o úspěchu. Pět švestek si balí manželé, které žena s tchýní vykáže z bytu, fotbalisté zavržení funkcionářským sborem i zneuznaní umělci. Proč si ovšem balí právě švestky, nám nemůže být jasné, pokud se nezačneme šťourat v historii našeho ovocnářství.
Čeští zemědělci bývali v minulosti značně konzervativní a nové podněty přijímali s nedůvěrou, ba i se zjevným nepřátelstvím. Nepřáli rybníkářství a rybníky likvidovali, i když jejich vysušením získali jen několik hektarů kyselých luk. Ani zakladatelé prvních sadů nemívali na růžích ustláno. Sedláci jim vyčítali, že jsou líní orat a vláčet pole, že nechtějí dobývat chléb v potu tváře, nýbrž bohatnout nějakým ďábelským uskokem.
Každý neúspěch prvních ovocnářů považovali zemědělci za své vítězství. A když jednomu z nich pomrzl za kruté zimy celý rozlehlý sad, nebralo veselí konce. Mrazům nepodlehlo tehdy pouze několik švestek a ty vydaly nepatrnou úrodu. Sadař byl zničen, kapituloval a sedláci o něm říkali: „Sbalil si svých pět švestek a je pryč!" Tato prohra byla ovšem jen dočasná. Dnes už se na starou nevraživost zapomnělo. Zbylo jen rčení o pěti švestkách.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter:
Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium