Taktéž se bručí ve vězení, v díře, arestu nebo lochu. A všechno to bručení má na svědomí slavný loupežník Babinský spolu se škodolibým dozorcem, který se podle jedněch pramenů jmenoval Fiškule a podle jiných Hadrbolec. Avšak zcela zaručené a neoddiskutovatelné je toto:
Loupežník Babinský seděl dlouhá léta v Brně na Špilberku a notně se mu to zajídalo. Byl to muž milující svobodu, nespoutanou volnost, životní hazard, a najednou se po něm požadovalo, aby se užíral nudou v temné cele, z jejíhož stropu kapala špinavá voda.To by se mu nelíbilo, ani kdyby byla čistá jako křišťál. A taky si těžko zvykl na houfy krys, které ho bez oddechu obtěžovaly.
V této prekérní situaci si s ním zlomyslně zažertoval Fiškule nebo Hadrbolec. Namluvil mu, že členové loupežnické družiny Babinského s ním navázali spojení a v noci se pokusí svého chrabrého vůdce osvobodit. Má to však jeden háček. Jelikož nevědí přesně, kde je Babinského cela, musí na sebe loupežník upozornit tím, že bude temně bručet.
Tak se také stalo. Babinský celou noc až do svítání bručel jako medvěd a
dozorci za dveřmi jeho cely se náramně bavili.
A od té doby se ve vězení bručí, i když tam ani nešpitnete.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter:
Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
(c) inforama-thorium